Výstavba sídliště Na Nábřeží probíhala v návaznosti na etapy výstavby poválečného Brna vytyčených směrným plánem, který byl dokončen v roce 1957 týmem vedeným Františkem Kočím. Jedním ze zdůrazňovaných kritérií plánované bytové výstavby byla ekonomie stavby, čímž byly konkrétně míněny náklady na jednu bytovou jednotku. V první etapě se uskutečnila výstavba bytových domů na nábřeží Starého Brna, na Úvoze, v Olomoucké ulici, v Juliánově a v Černých Polích a vzniklo sídliště Židenice. Především sídliště na Úvoze od Miloše Kramoliše a to, které získalo v průběhu realizace spontánní pojmenování Na Nábřeží, tvoří jakousi přechodnou fázi, protože obě se snaží poměrně citlivě reagovat na stávající objekty a na terénní situaci nebo dotvářet nedokončenou či narušenou blokovou zástavbu.
Realizace tzv. první etapy výstavby Brna vzbuzovala velká očekávání a poutala pozornost médií. Tato sídliště byla totiž vnímána jako „největší dodavatelé“ nových bytů, kterých byl v Brně stále nedostatek.
V případě výstavby sídliště Na Nábřeží, které je tvořeno souborem staveb na obou březích řeky Svratky, se mediální zájem pojil s experimentální výstavbou obytných domů v ulici Křídlovické. Autoři návrhu dbali na to, aby občanská vybavenost byla nejen součástí projektové přípravy sídliště, ale aby se stavěla zároveň s bytovými domy. Novým obyvatelům tak byla k dispozici škola, školka, jesle, zdravotní středisko a obchody v přízemním parteru vzdálenějšího nárožního bloku v ulicích Křídlovická a Nové sady. Stejně tak byl projektován a spolu s obytnými domy realizován park, který na pravém břehu Svratky lemuje nábřeží. Patrná je také starost architektů o hmotové komponování sídliště a vytváření výškových akcentů v podobě jedenáctipodlažního monolitického domu od F. Zounka v Křídlovické a šestietážového domu na Bakalově nábřeží postaveného na dvoupatrové podnoži, která byla určena pro zdravotní středisko. Použitá konstrukční soustava T03B v blokové cihelné variantě umožňovala také práci s nárožím domů, jako je tomu v případě domu na křížení ulic Poříčí a Náplavka. Důležitým detailem byly sloupové portiky některých objektů.
Je vhodné vyzdvihnout také mateřskou školu v dnešní ulici Nádvorní, jež byla postavena podle projektu Miroslava Dufka z roku 1957 (realizace 1959–1960) a na které si dobová kritika vysoce cenila organické sepětí funkčního prostoru a barevného pojetí. Architekt Dufek v roce 1963 dokončil také jesle vedle experimentálních domů, kde použil místo schodů do prvního patra mírně skloněnou plošinu. Ve stejném roce jako školka se realizovala také škola na Bakalově nábřeží podle návrhu Jaroslava Ledviny, jež je mimořádně kvalitní ukázkou tzv. brněnské řady škol, u kterých se uplatňovala monobloková typologie.
Zmíněný soubor staveb neprošel žádnou dramatickou proměnou, jen většina domů má vyměněná dřevěná okna za plastová a u některých objektů byl zateplen obvodový plášť (škola, školka, experimentální domy a další). Sídliště si tedy zachovává svoji autentickou hodnotu a atmosféru veletržní přestavby Brna.
RK
