Podoba Starého Brna se výrazně proměnila v meziválečné době v souvislosti s výstavbou brněnského výstaviště. Na počátku šedesátých let vypracoval nový směrný plán architekt František Kočí. Druhá přestavba spojená s budováním nové infrastruktury se pak pojila převážně s obnovenou tradicí strojírenských veletrhů. Cílem Kočího bylo vytvořit reprezentativní přístup k veletržnímu městu z jihu, kde se však původní historická zástavba jevila jako podřadná a nevyhovující. Moderní obraz města mělo vytvářet právě nové sídliště.
Nové obytné domy navazovaly na meziválečnou a poválečnou zástavbu v ulici Renneská a rozprostíraly se dále kolem frekventovaných komunikací – Vídeňská a Jihlavská. Záměrem projektantů architektů Milana Steinhausera, Jana Dvořáka, Mečislava Boreckého a Zdeňka Michala bylo vzhledem k charakteru lokality začlenit nové objekty včetně občanské vybavenosti mimo hlavní dopravní tepny, a ušetřit tak nájemníky od hluku a zplodin.
Sídliště s celkovou kapacitou 1 562 bytových jednotek převážně o dispozici 2 + 1 je tvořeno soustavami dlouhých deskových osmi- až devítipodlažních domů situovaných rovnoběžně s ulicí Vídeňskou a několika nerovnoměrně rozmístěnými čtrnáctipodlažními věžovými domy. Jejich zakomponování do prostoru s původními činžovními domy z 19. století však působilo značně neharmonicky a celku jako takovému přidávalo na ještě větší roztříštěnosti. U většiny deskových domů bylo užito konstrukční panelové soustavy B 60. Tento regionální typ byl charakteristický svým unifikovaným vzhledem, který byl dán především použitím celostěnných, případně parapetních a meziokenních zavěšených panelů spojených do souvislých pásů. Jejich barevné provedení bylo jedinou možnou invencí k docílení částečně individualizovaného vzhledu. V brněnském prostředí se většinou používaly odstíny červené barvy nebo drobný keramický obklad.
Ambiciózní projekt počítal i s množstvím doplňkových objektů občanské vybavenosti jako poliklinika, mateřská škola, jesle, jídelna se samoobsluhou, tělocvična pro TJ Slovan, základní škola v ulici Horní, učňovská škola v ulici Jílová, které byly realizovány zhruba do tří let od dokončení výstavby sídliště.
Výtvarná podoba veřejného prostoru i přes rozlehlost sídliště zahrnovala pouze několik uměleckých objektů. V ulici Vídeňské to byla mohutná betonová plastika od autorů Milana Buřivala a Ivana Rullera, prostor před Základní školou Horní zdobí do současnosti masivní kovová plastika od Konráda Babraje. V roce 1974 bylo v ulici Horní před budovou Střední policejní školy ministerstva vnitra osazeno betonové sousoší organických tvarů Budoucnost mládí (Stavebnictví a mír) od Ctibora (Borka) Bayera.
Po roce 2000 došlo v rámci revitalizace sídliště k postupnému zateplení všech objektů včetně staveb občanské vybavenosti. Fasády domů byly opatřeny novými zářivými barvami, mnohé z nich jsou v současnosti pokryty velkoformátovými reklamními bannery, jež vytvářejí tzv. vizuální smog. Jemná a hravá barevnost původních nátěrů celku dodávala ještě jakousi osobitou tvář, touto úpravou ji však nadobro ztratila.
LH
