Milan Steinhauser

Architekt Milan Steinhauser se narodil roku 1923 ve Vyškově a s jižní Moravou zůstal spojen po celý svůj život. V dorosteneckém věku se začal věnovat atletice, když roku 1939 nastoupil do klubu Moravská Slavia. Byl oštěpařem a vrhačem. Po znovuotevření vysokých škol po válce začal studovat architekturu na ČVUT v Praze a v roce 1949 školu úspěšně absolvoval.

První stopy jeho praktické architektonické činnosti vedou na brněnské výstaviště. V rámci širší skupiny architektů z krajského projektového ústavu Stavoprojekt pomohl vypracovat v letech 1956 – 1957 zásadní urbanistický generel výstavního areálu, který předurčil budoucí podobu výstaviště a připravil prostor pro mohutnou výstavbu před konáním prvního mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Byly vytvořeny dvě nové komunikační osy vedoucí k plánované dominantě v podobě pavilonu Z. Navíc byl spolu se Zdeňkem Denkem, Zdeňkem Pospíšilem, Zdeňkem Alexou, Ferdinandem Ledererem a Jiřím Špačkem součástí užšího kolektivu, který samotný pavilon Z navrhnul a postavil. V roce 1962 se ještě zúčastnil soutěže na zcela nový generel výstaviště, který jej měl více přizpůsobit pro rostoucí potřebu celoročního provozu. Jeho návrh byl jedním z odměněných a spolu s dalšími byl určen k podrobnějšímu rozpracování týmem architektů Stanislav Jasník, Zdeněk Denk, František Kočí a Věra Borková mezi lety 1963 – 1965.

V Brně byl Milan Steinhauser činný i mimo výstavní prostor. Zejména v 60. letech pomáhal řešit trvající bytovou krizi. Spolu s Mečislavem Boreckým stojí za realizací studentských kolejí Leninova a přiléhajícího hotelu Družba původně pro 1090 studentů, postavených mezi lety 1961 a 1964. Dnes již přejmenované Listovy koleje na Kounicově ulici využívá Masarykova univerzita i VUT. V letech 1960 – 1968 projektoval rozsáhlou panelovou zástavbu sídliště Staré Brno – Jih kolem ulice Vídeňská, která navazuje na sorelové bytové domy na ulicích Renneská a Vsetínská. Spoluautory tohoto obytného celku s devítipodlažními bloky byli Miroslav Dufek, Norbert Horáček, Jan Dvořák, Mečislav Borecký a Zdeněk Michal. Dále jako vedoucí jednoho z ateliérů ve Stavoprojektu utvářel podobu sídliště Žabovřesky, které opět navazuje na zástavbu v duchu sociálního realismu z první poloviny 50. let. Druhá fáze výstavby panelového sídliště se 4200 byty a navazujícími rodinnými domy probíhala mezi lety 1966 a 1980 a na projektování se podíleli také František Durďa, František Kočí, Vladimír Hřebačka a Pavel Krásný. Pro brněnskou pobočku Ústředního ústavu geologického navrhnul jako pracovník Interprojektu novou pětipodlažní budovu s pláštěm z boletických panelů na Leitnerově ulici na Starém Brně. Stavba byla realizována v letech 1972 – 1974. V roce 1986 pracoval na rekonstrukci sídla sekretariátu KV KSČ na Burešově ulici, dnešního Nejvyššího soudu. Jednalo se zejména o střešní nástavbu, ale i úpravu interiérů ve spolupráci s několika umělci, například Milošem Axmanem. S tímto brněnským sochařem spolupracoval opakovaně, třeba při umístění busty Klementa Gottwalda v budově OV KSČ ve Vyškově v roce 1976 nebo na již zbořeném památníku „Budovatel“ ve Znojmě u náměstí Svobody z roku 1985.

Kromě brněnského prostředí je jeho tvorba zřetelná především právě ve Znojmě. Spolu s Pavlem Lukšem je autorem podrobného územního plánu vytvořeného v roce 1962, který usměrňoval hlavně bytovou výstavbu na náměstí Svobody. Nové sídliště bylo podle této regulace postaveno v rozmezí let 1967 – 1970, zamýšlený hotel s obchodním domem na druhé straně dělicí komunikace ovšem zrealizován nebyl. Jeho místo nakonec v roce 1975 připadlo administrativní budově OV KSČ, dnes nazývané „Bílý dům“, kterou nyní společně využívají úřad práce a finanční úřad. Autorem je právě Milan Steinhauser a budova je funkčně i formálně obdobná, jako souběžně realizovaná stavba „Bílého domu“ pro MV KSČ na Žerotínově náměstí v Brně od Miroslava Spurného a Františka Jakubce. Společný je pro ně horizontálně situovaný geometrický objem s motivem oddělených vertikálních komunikací. Podle projektu Milana Steinhausera z roku 1964 na zastavovací plán přednádražního prostoru vzniklo řešení vstupu do města ze směru od nádraží, které zůstává nezměněné od roku 1967 dodnes.

Podle různých zdrojů pracoval od absolvování studií v roce 1949 až do roku 1989 pro velké projektové ústavy, jako byl Interprojekt nebo Stavoprojekt Brno, a v 60. letech také jako vedoucí ateliéru Krajského pozemkového úřadu Brno. 

                                                                                                                      MK

Architekt/ka
Milan Steinhauser

Datum narození
1923 Vyškov