Největším a nejpozoruhodnějším stavebním počinem při příležitosti prvního Mezinárodního strojírenského veletrhu v roce 1959 je pavilon Z – dosavadní dominanta brněnského výstaviště ukončující dvě hlavní komunikační osy areálu. Jeho nepřehlédnutelná kupole má rozpětí 90 metrů a je 46 metrů vysoká. Tyto nevšední parametry umožnila ocelová trubková konstrukce provedená podle návrhu Ferdinanda Lederera. Aby konstrukce, jejíž vrcholek se v závislosti na slunečním svitu přes den vychýlí až o 70 cm, mohla být flexibilní, je tvořena spirálově tvarovanými trubkami, jejichž průsečíky jsou svázány ocelovými třmeny.
Pavilon na kruhovém půdorysu disponuje výstavní plochou 20 000 m². Stavba má díky prstencovým stupňovitým galeriím tři podlaží nesená železobetonovou konstrukcí s kulatými sloupy. Plášť je tvořen hliníkovým plechem, spodní část kupole zůstala prosvětlena pomocí původně skleněných, nyní akrylátových ploch.
Konstrukce pavilonu byla po roce 1989 repasována, v 90. letech došlo k zateplení stavby, která je jako jedna z mála poválečných realizací výstaviště památkově chráněna.
PH
