Pavilon Anthropos

D171

O stavbu nové budovy muzea se zasadil především přední český antropolog a muzeolog Jan Jelínek. Tehdejší ředitel Moravského zemského muzea chtěl navázat na prvorepublikovou badatelskou i sbírkotvornou činnost Karla Absolona a jeho, za druhé světové války zničený, pavilon Člověk a jeho rod. Ten byl otevřen v rámci Výstavy soudobé kultury v roce 1928 na brněnském výstavišti a až do roku 1945 fungoval jako první muzeum paleolitu u nás. Karlu Absolonovi se podařilo získat velmi cennou sbírku artefaktů a antropologických kopií mimořádného rozsahu, zřejmě největší ve střední Evropě.
Neofunkcionalistická budova Pavilon Anthropos v pisáreckém parku byla vybudována mezi lety 1956–1958 podle návrhu brněnského architekta Evžena Šteflíčka (žáka Jiřího Krohy, který s Absolonem navrhoval původní pavilon na výstavišti). Stavba Anthroposu byla realizována v rámci tzv. akce Z a její celkové dokončení se tak protáhlo až do roku 1962. Vůbec první výstava Umění skalních maleb prvobytné společnosti byla však veřejnosti otevřena již v roce 1961. Na ni navázala série výstav prezentujících nejstarší dějiny osídlení Moravy i Evropy.
Základní konstrukci pavilonu představoval železobetonový skelet, který tvořilo 38 pilířů a 68 železných sloupů uvnitř budovy. Dispozice je půdorysně zalomená, jejím středem probíhá dvouramenné zaoblené schodiště. Původní, téměř prosklené průčelí i zadní fasáda byly pravidelně členěny vertikálními subtilními pilíři. Jednotlivá podlaží se prolínala s galeriemi, díky čemuž bylo možné v centrální zasklené hale objektu umístit hlavní exponát – mamuta v životní velikosti, dílo Jana Jelínka a brněnského sochaře Zdeňka Macháčka. Model mamuta navazoval na starší vzor z roku 1928, který prezentoval Karel Absolon v původním pavilonu na brněnském výstavišti a který byl poničen Rudou armádou na konci druhé světové války. Výstavní prostory Anthroposu doplňovalo zázemí muzea, tedy sklady, depozitář, archiv a kanceláře.
Zpočátku měl Anthropos kvůli technickým nedostatkům, např. problémům s vytápěním proskleného objektu, omezené možnosti celoročního využití, v devadesátých letech 20. století si proto vyžádal řadu oprav. V letech 2003–2006 bylo přistoupeno k jeho celkové přestavbě na základě projektu architektky Dagmar Kubeláčkové. Její návrh, inspirovaný postmodernou, změnil výrazně původní charakter objektu, zejména průčelí a zadní prosklené fasády. Plastika Lovec sobů od Antonína Širůčka z roku 1961, která původně stávala při vstupu do pavilonu, byla v rámci přestavby přesunuta dále do pisáreckého parku.
Díky modernizaci však vznikly nové výstavní prostory odpovídající klimatickým podmínkám pro prezentaci exponátů, přednáškový sál v nadstavbě 3. patra, kavárna a zázemí pro návštěvníky. Moderní výstavní a sbírková instituce je součástí Moravského zemského muzea a zaměřuje se nejen na prezentaci archeologických nálezů z doby paleolitu, ale také na interdisciplinární projekty z oboru kulturní antropologie a etnologie.

 

 

 

Název
Pavilon Anthropos

Datace
1956 – 1958

Architekt
Evžen Šteflíček

Umělec
Antonín Širůček

Stezka
Výlet Myslivna a Anthropos

Kód
D171

Typ
Výstavní pavilon

Adresa
Pisárecká 273/5, (Pisárky), Brno, Střed

MHD
Anthropos (BUS 25,26,37,52,68)

GPS
49°11'31.6"N 16°34'01.4"E

Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.