Pavilon psychiatrické kliniky v Bohunicích reprezentuje první realizovaný poválečný příspěvek k vybudování moderního nemocničního centra na jihozápadě Brna. Zároveň také první příklad specializovaného psychiatrického lůžkového pracoviště v Československu po roce 1945. Bedřich Rozehnal, brněnský architekt dlouhodobě orientovaný na zdravotnická zařízení, mimo jiné autor oceňované Dětské nemocnice v Černých Polích, vytipoval celou zónu podél hlavní silnice směřované k Jihlavě jako vhodnou oblast pro výstavbu nemocnice už v průběhu čtyřicátých až padesátých let, kdy se také intenzivně věnoval jejím návrhům, a to včetně psychiatrického pavilonu. O jeho vznik se výrazně zasloužil lékař Josef Hladík, přednosta kliniky psychiatrie při nemocnici svaté Anny, jejíž zázemí bylo již pro soudobou léčbu nedostačující. Samostatný objekt pro léčbu duševních potíží byl nakonec dokončen až o desetiletí později v roce 1965.
Architektonický návrh kliniky psychiatrie v Bohunicích, která měla kromě 130 lůžek zajistit také zázemí pro ambulantní péči, vědu, výzkum, vzdělání studentů oboru i volnočasové terapeutické aktivity, následně zpracoval v roce 1960 architekt Zdeněk Kříž, působící v ateliéru Františka Zounka. Pavilon zformoval do podoby střídmé modernistické stavby ovlivněné bruselským stylem. Budova s propracovanými detaily funguje v nebývalém souladu se svým prostředím a je doplněna současnými uměleckými díly v exteriéru i interiéru. V mnoha ohledech architekt Kříž navázal na Rozehnalovy aktivity a vize, když při navrhování úzce spolupracoval s aktuálními představiteli psychiatrické vědy, tak aby klinika vyhovovala co nejlépe jejich funkčním požadavkům a potřebám lidí s duševními poruchami.
Psychiatrický pavilon, zasazený do sousedství meziválečné nemocnice od Oskara Pořísky, se skládal z několika vizuálně i výškově odlišených částí propojených v jeden celek o půdorysu písmene L. K šestipodlažní lůžkové části se přimyká úzký dvoupodlažní předsazený blok, na který se plynule váže masivnější křídlo s posluchárnami a ambulantní péčí zalomené směrem k jihu. Světle šedé břízolitové fasády rytmizují pásy mírně zasunutých oken oddělených barevně odlišenými hnědočervenými šambránami. Kontrastní prvky k hladkým střídmým průčelím – na východě se subtilními průběžnými balkony – tvoří pásy barevných luxferových výplní osvětlujících schodišťový trakt, kameninový obklad suterénu s řadou sloupků i nad vstupem výrazně vystupující železobetonová markýza, jež je vynášená sloupy zdobenými žlutými kachlíky. Jižní průčelí orientované do dvora rozvrhl Kříž plasticky, když oddělil jednotlivá dvoudílná okna v horních čtyřech patrech pomocí předstupujícího čtvercového rastru. Výrazovou hravost a lehkost podpořil navíc pomocí drobných oranžových kachlíků, které kompletně obklopují okna, a barevného vitrážového pásu vstupní haly vystupujícího ze souvislé linie oken v přízemí od Oldřicha Vašici. Působivou pohledovou osu vytvořil architekt od venkovní terapeutické zahrady s jezírkem a sochou Matky s dítětem od Vincence Makovského směrem k jižnímu vstupu do denních ambulancí, jenž se nacházel ve volném sloupovém loubí vynášejícím prostory posluchárny v patře. Ta byla osvětlena pomocí členitých oken s barevně leptanými skly, která zvenčí doplňují ještě černá opaxitová skla.
Ve své době výjimečné supermoderní odborné psychiatrické pracoviště s velmi zdařilým architektonickým zpracováním zůstalo v exteriéru a některých vnitřních částech dochováno v původní podobě až do současnosti a používá se ke stejným účelům i nadále. Na závěr roku 2018 a v roce 2019 jsou však plánovány opravy vnějších fasád s v tuhle chvíli nejasným výsledkem.
KE
