Nájemní dům s velmi nekonvenčně pojatým průčelím představuje takovou polohu architektury pozdního historismu, která se „přibližuje na okraj dobově možného či akceptovatelného“, jak stavbu charakterizoval historik architektury Pavel Zatloukal. Ten za jeho autora považoval tehdy začínajícího architekta Vladimíra Fischera, toto autorství se však nejeví jako pravděpodobné. Dům je součástí skupiny tří nájemních domů (Kapucínské náměstí č. 10, 12 a 12) postavených na parcelách uvolněných asanací během roku 1899. Povolení k demolici staršího a stavbě nového domu obdržel Max Herzog 27. 1. 1899, k témuž roku stavbu také datuje římský letopočet na fasádě.
Na úzké parcele vznikla novostavba nájemního domu ve vysokých, úzkých proporcích s vertikálně komponovaným dvouosým průčelím. Značně nekonvenční fasáda je jakousi „otevřenou učebnicí architektury“ či „přehlídkou všech uměleckých stylů“, které navršeny na sebe vytváří bizarní celek. Nalezneme zde tak románský obloučkový vlys, gotické chrliče, renesanční stupňovitý štít a niku s konchou, barokní mariánskou sochu, rokokové lastury, klasicizující pilastry či antikizující ornamenty. Výrazná plasticita přepjatého dekoru, jenž v podstatě celoplošně pokrývá průčelí, vyvolává dojem, že dům je spíše sochařským, než architektonickým dílem.
Kompozice dekoračních motivů evokují pocit nahodilého rozmaru či ironické hry s různorodými citacemi minulosti. V důsledku tak zřejmě nepředstavují vážně míněnou přehlídku historických stylů, ale jakousi směs, „jejímž cílem je pouze pohrát si a vyvolat dojem starobylosti. […] Průčelí tohoto domu je ve své ostentativní antifunkčnosti, nelogičnosti, skladebné i literární přetíženosti romantickou hříčkou, pohádkovým ohlédnutím za odcházející érou historismu.“ Obdobně bizarních fasád, u nichž se architektura pozdního historismu dostává do této krajní polohy, nalezneme v Brně více, převážně v tvorbě Germana Wanderleye a jeho žáků.
Rodinné jméno majitelů domu Herzog připomíná velké písmeno H ve štítu portálu. Za pozornost stojí některé cenné detaily v interiéru, jako štuková výzdoba vestibulu, jehož dominantním prvkem je pohádkový motiv velkých plastických sov, i dekorativní kovové zábradlí schodiště.
Dům prošel citlivou obnovou a je v exteriéru dobře dochován. Nadále souží jako nájemní dům s citlivě adaptovaným obchodním parterem.
Pavla Cenková