Friedrich Wilhelm Schmeer

Stavitel Friedrich Wilhelm Schmeer se narodil 23. června 1875 v Mostu do rodiny stavitele Albina Schmeera a jeho manželky Kateřiny, rozené Franzové. Nejčastěji používal zkrácenou variantu svého křestního jména – Fritz. Nedlouho po smrti svého otce odešel roku 1898 do Brna, kde poté působil po zbytek života. Po složení stavitelských zkoušek se v roce 1900 oženil s Marií, rozenou Arnoldovou, ovdovělou Frankovou a v následujících 4 letech se jim narodily 4 děti.
Počátky Schmeerovy stavitelské a podnikatelské činnosti spadají do roku 1904. V tomto roce postavil první nájemní dům na ulici Smetanově 51, v němž do roku 1910 také sám s rodinou bydlel. Svoji kancelář měl od roku 1904 zřízenu v domě Lidická č. 45, který roku 1905 přestavěl a mezi lety 1905–1911 jej také vlastnil. Na fasádě domu najdeme symboly stavitelského cechu a bustu nejslavnějšího pozdně gotického stavitele Brna, Antona Pilgrama. Protokolovanou firmou zapsanou pod názvem Schmeer Fritz, Baumeistergewerbe se Schmeerova živnost stala dne 11. ledna 1908.
Kolem roku 1905 začal Schmeer spolupracovat s architektem Vladimírem Fischerem, jedním z neproduktivnějších moravských architektů doby okolo roku 1900. Mezi lety 1908–1914 pak Schmeerova stavební firma v Brně realizovala desítky nájemních domů, téměř všechny podle Fischerových návrhů. Podle tehdejších zvyklostí stavitelé či stavební firmy vytvářeli technická řešení a půdorysné dispozice domů, zatímco návrhy fasád objednávali u architektů a finální podoba staveb tak byla výsledkem spolupráce obou. Schmeer některé novostavby prodal, jiné si ponechal ve svém vlastnictví a pronajímal v nich byty.
V roce 1910 v době největšího rozkvětu své firmy Schmeer postavil podle Fischerova návrhu tzv. Švédský dům v nároží ulic Botanické a Smetanovy (Smetanova 41), do nějž se s rodinou přestěhoval a přenesl sem i sídlo své firmy. Ve zvýšeném přízemí domu se nacházel čtrnáctipokojový luxusně zařízený byt stavitele. V této době Schmeer hodně cestoval zejména po Rakousku, Německu, Chorvatsku a Itálii a vedl si záznamy o svých cestách.
První světová válka přinesla všeobecný útlum stavebního podnikání a po jejím skončení se stavitel musel vyrovnat se změnou politických poměrů. V roce 1921 vznikla sloučená protokolová firma zaměřená na železobetonové a hloubkové stavební práce Schmeer, Löschner & Hellmer in Brünn. Bauunternehmung für Hoch-Eisenbeton – und Tiefbauarbeiten, öffetl. Ges. Fritz Schmeer, Ing. Karl Löschner, Ing. Franz Hellmer; kromě toho nadále pokračovala v činnosti Schmeerova samostatná stavební firma. Obě společnosti měly sídlo ve Švédském domě na Smetanově 41.
Ve 20. letech 20. století Schmeer pracoval pro Báňskou a hutní společnost, která roku 1922 přesídlila z Vídně do Brna. Za poměrně krátkou dobu svého působení v moravské metropoli postavila několik staveb podle návrhů vídeňského architekta Karla Lehrmanna, a u některých z nich Schmeer působil jako provádějící stavitel.
Následkem velké hospodářské krize 30. let, která dovršila postupný trend úbytku zakázek počatý již po roce 1914, ukončil Schmeer v květnu 1933 dsvou živnost. Během druhé poloviny 30. let se ještě neúspěšně pokusil o obnovení firmy. Friedrich Wilhelm Schmeer zemřel v Brně 8. března 1941 ve věku 65 let.
Pro stavitelskou činnost Fritze Schmeera bylo příznačné, že budoval kompaktní bloky domů či zastavoval celé nově vytyčené ulice. S jeho stavbami se tak sekáváme v několika lokalitách, kde tvoří souvislou jednotně koncipovanou obytnou výstavbu. Prvním a patrně nejvýznamnějším Schmeerovým počinem byla zástavba liché fronty ulice Smetanovy, provedená postupně ve dvou blocích. V letech 1904–1906 vznikla skupina pěti domů ve spodní části Smetanovy s přesahy do Lidické a Cihlářské (Lidická 45, Lidická 43/Smetanova 55, Smetanova 53, Smetanova 51, Cihlářská 12, Cihlářská 14). Jejich eklektická architektura čerpající z dědictví různých historických stylů, ale i florální, antropomorfní či geometrické secese, se vyznačuje velkou různorodostí forem uspořádaných do celkově výrazně dekorativního obrazu.
V letech 1910–1911 pak výstavba navázala blokem šesti domů postavených podle návrhů Vladimíra Fischera, mezi ulicemi Cihlářskou a Botanickou (Cihlářská 11 /Smetanova49, Cihlářská 13, Smetanova 43, 45, 47 a tzv. Švédský dům – Smetanova 41/Botanická 4). Přibylo zde prvků geometrické secese, moderny i kubismu, prostorově i koncepčně náročná řešení vynikají kvalitním řemeslným zpracováním bohatých štukových dekorací i dřevěných, kovových, terakotových či skleněných prvků.
Další brněnskou lokalitou, kde se setkáváme s produkcí Schmeerovy firmy je ulice Údolní, kde Schmeer podle Fischerových návrhů mezi lety 1906–1908 postavil čtyřpatrové nájemní domy Údolní č. 44, 46, 48 a 50. Mezi Schmeerovy stavby patří také vila Údolní 63 postavená roku 1906, nedaleko níž stavitel vlastnil rovněž nárožní dům Úvoz 39/Gorkého 37, který v roce 1918 přestavěl a krátce na to prodal.
V letech 1908–1911 vznikla zástavba sudé fronty ulice Merhautovy a přiléhající ulice Slepé (Merhautova 10, 12, 14, 16, 18, 20, 22, 28, 30, 32, 40 a 42, Merhautova 24/Slepá 21, Merhautova 26/Slepá 22, Slepá 19, 20) jako součást nově vznikající čtvrti Černá Pole. Řešení šestnácti domů v Merhautově se vyznačuje osobitým romantickým cítěním a výrazně strukturovaným prostorovým řešením fasád s rizality, arkýři, štíty či otevřenými lodžiemi. Před první světovou válkou Schmeerovo stavitelské dílo doplnilo ještě šest čtyřpatrových nájemních domů na styku ulic Domažlické a Štefánikovy (Domažlická 2, 4, 6/Štefánikova 55, Štefánikova 57, 59, 61) z let 1912–1913.
Ze spolupráce německého stavitele Schmeera a českého architekta Fischera v prvních desetiletích 20. století vzešel pozoruhodný soubor architektonicky hodnotných obytných staveb, jehož velmi osobitá eklektická architektura na stylovém pomezí pozdního historismu a secese doplněná občas o modernistické prvky, se vyznačovala zejména neobyčejnou bohatostí tvarově i materiálově pestrých detailů. Schmerovy rané stavby lez včlenit do proudu brněnského pozdního historismu, který až bezuzdně aplikoval historické citace za současně velmi volného nakládání se zákony klasické estetiky. Fischerova a Schmeerova vrcholná tvorba kolem roku 1910 měla stylově nejblíže k mnichovské secesi. Pro stavby z této doby byla charakteristická velká hmotová členitost, kdy uliční i dvorní průčelí byla opatřená různými arkýři, balkóny, lodžiemi, prosklenými verandami apod., a jejich výraz dotvářelo rovněž začlenění dřevěných či kovových prvků a střídání různých struktur omítek. Fasády Schmeerových domů vykazovaly bohaté tvarosloví a přemíru různých někdy až kuriózních detailů inspirovaných nejčastěji pozdní gotikou a manýrismem. Pro Schmeera specifická byla obliba číselných jinotajů založených na dvojce a trojce, hádanek, odkazů či humorných momentů. Na některých fasádách tak Schmeer upozorňoval na svou stavitelskou profesi (např. využitím znaků stavitelského cechu – do kružnice vepsané kružítko a úhelník), do štukových dekorací exteriérů či interiéru vepisoval svůj monogram „FS“, oblíbený motiv rytířů v brnění s helmicí na hlavě, mohl být narážkou na stavitelovo druhé jméno Wilhelm, které lze vyložit jako „rytíř velké přilby".

Pavla Cenková
 

Stavitel/ka
Friedrich Wilhelm Schmeer

Datum narození
23. 6. 1875 Most

Datum úmrtí
8. 3. 1941 Brno

Literatura
Aleš Filip, Jana Osolsobě, Brno v minulosti a dnes, Brno 2009, s. 231–258
Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce, Brno 2006
Petra Hlaváčková, Brno Vídni, Vídeň Brnu, Brno 2008, s. 293–306

Prameny
MZA, fond C 11 Krajský soud civilní v Brně, firemní agenda, inv. č. 5716, sign. A I 168, kart. 35, Fritz Schmeer stavitel, 1908–1949