Friedrich Wilhelm Schmeer

Stavitel Friedrich Wilhelm Schmeer se narodil 23. června 1875 v Mostu do rodiny stavitele Albina Schmeera a jeho manželky Kateřiny, rozené Franzové. Nejčastěji používal zkrácenou variantu svého křestního jména – Fritz. Nedlouho po smrti svého otce odešel roku 1898 do Brna, kde poté působil po zbytek života. Po složení stavitelských zkoušek se v roce 1900 oženil s Marií, rozenou Arnoldovou, ovdovělou Frankovou a v následujících 4 letech se jim narodily 4 děti.
Počátky Schmeerovy stavitelské a podnikatelské činnosti spadají do roku 1904. V tomto roce postavil první nájemní dům na ulici Smetanově 51, v němž do roku 1910 také sám s rodinou bydlel. Svoji kancelář měl od roku 1904 zřízenu v domě Lidická č. 45, který roku 1905 přestavěl a mezi lety 1905–1911 jej také vlastnil. Na fasádě domu najdeme symboly stavitelského cechu a bustu nejslavnějšího pozdně gotického stavitele Brna, Antona Pilgrama. Protokolovanou firmou zapsanou pod názvem Schmeer Fritz, Baumeistergewerbe se Schmeerova živnost stala dne 11. ledna 1908.
Kolem roku 1905 začal Schmeer spolupracovat s architektem Vladimírem Fischerem, jedním z neproduktivnějších moravských architektů doby okolo roku 1900. Mezi lety 1908–1914 pak Schmeerova stavební firma v Brně realizovala desítky nájemních domů, téměř všechny podle Fischerových návrhů. Podle tehdejších zvyklostí stavitelé či stavební firmy vytvářeli technická řešení a půdorysné dispozice domů, zatímco návrhy fasád objednávali u architektů a finální podoba staveb tak byla výsledkem spolupráce obou. Schmeer některé novostavby prodal, jiné si ponechal ve svém vlastnictví a pronajímal v nich byty.
V roce 1910 v době největšího rozkvětu své firmy Schmeer postavil podle Fischerova návrhu tzv. Švédský dům v nároží ulic Botanické a Smetanovy (Smetanova 41), do nějž se s rodinou přestěhoval a přenesl sem i sídlo své firmy. Ve zvýšeném přízemí domu se nacházel čtrnáctipokojový luxusně zařízený byt stavitele. V této době Schmeer hodně cestoval zejména po Rakousku, Německu, Chorvatsku a Itálii a vedl si záznamy o svých cestách.
První světová válka přinesla všeobecný útlum stavebního podnikání a po jejím skončení se stavitel musel vyrovnat se změnou politických poměrů. V roce 1921 vznikla sloučená protokolová firma zaměřená na železobetonové a hloubkové stavební práce Schmeer, Löschner & Hellmer in Brünn. Bauunternehmung für Hoch-Eisenbeton – und Tiefbauarbeiten, öffetl. Ges. Fritz Schmeer, Ing. Karl Löschner, Ing. Franz Hellmer; kromě toho nadále pokračovala v činnosti Schmeerova samostatná stavební firma. Obě společnosti měly sídlo ve Švédském domě na Smetanově 41.
Ve 20. letech 20. století Schmeer pracoval pro Báňskou a hutní společnost, která roku 1922 přesídlila z Vídně do Brna. Za poměrně krátkou dobu svého působení v moravské metropoli postavila několik staveb podle návrhů vídeňského architekta Karla Lehrmanna, a u některých z nich Schmeer působil jako provádějící stavitel.
Následkem velké hospodářské krize 30. let, která dovršila postupný trend úbytku zakázek počatý již po roce 1914, ukončil Schmeer v květnu 1933 dsvou živnost. Během druhé poloviny 30. let se ještě neúspěšně pokusil o obnovení firmy. Friedrich Wilhelm Schmeer zemřel v Brně 8. března 1941 ve věku 65 let.
Pro stavitelskou činnost Fritze Schmeera bylo příznačné, že budoval kompaktní bloky domů či zastavoval celé nově vytyčené ulice. S jeho stavbami se tak sekáváme v několika lokalitách, kde tvoří souvislou jednotně koncipovanou obytnou výstavbu. Prvním a patrně nejvýznamnějším Schmeerovým počinem byla zástavba liché fronty ulice Smetanovy, provedená postupně ve dvou blocích. V letech 1904–1906 vznikla skupina pěti domů ve spodní části Smetanovy s přesahy do Lidické a Cihlářské (Lidická 45, Lidická 43/Smetanova 55, Smetanova 53, Smetanova 51, Cihlářská 12, Cihlářská 14). Jejich eklektická architektura čerpající z dědictví různých historických stylů, ale i florální, antropomorfní či geometrické secese, se vyznačuje velkou různorodostí forem uspořádaných do celkově výrazně dekorativního obrazu.
V letech 1910–1911 pak výstavba navázala blokem šesti domů postavených podle návrhů Vladimíra Fischera, mezi ulicemi Cihlářskou a Botanickou (Cihlářská 11 /Smetanova49, Cihlářská 13, Smetanova 43, 45, 47 a tzv. Švédský dům – Smetanova 41/Botanická 4). Přibylo zde prvků geometrické secese, moderny i kubismu, prostorově i koncepčně náročná řešení vynikají kvalitním řemeslným zpracováním bohatých štukových dekorací i dřevěných, kovových, terakotových či skleněných prvků.
Další brněnskou lokalitou, kde se setkáváme s produkcí Schmeerovy firmy je ulice Údolní, kde Schmeer podle Fischerových návrhů mezi lety 1906–1908 postavil čtyřpatrové nájemní domy Údolní č. 44, 46, 48 a 50. Mezi Schmeerovy stavby patří také vila Údolní 63 postavená roku 1906, nedaleko níž stavitel vlastnil rovněž nárožní dům Úvoz 39/Gorkého 37, který v roce 1918 přestavěl a krátce na to prodal.
V letech 1908–1911 vznikla zástavba sudé fronty ulice Merhautovy a přiléhající ulice Slepé (Merhautova 10, 12, 14, 16, 18, 20, 22, 28, 30, 32, 40 a 42, Merhautova 24/Slepá 21, Merhautova 26/Slepá 22, Slepá 19, 20) jako součást nově vznikající čtvrti Černá Pole. Řešení šestnácti domů v Merhautově se vyznačuje osobitým romantickým cítěním a výrazně strukturovaným prostorovým řešením fasád s rizality, arkýři, štíty či otevřenými lodžiemi. Před první světovou válkou Schmeerovo stavitelské dílo doplnilo ještě šest čtyřpatrových nájemních domů na styku ulic Domažlické a Štefánikovy (Domažlická 2, 4, 6/Štefánikova 55, Štefánikova 57, 59, 61) z let 1912–1913.
Ze spolupráce německého stavitele Schmeera a českého architekta Fischera v prvních desetiletích 20. století vzešel pozoruhodný soubor architektonicky hodnotných obytných staveb, jehož velmi osobitá eklektická architektura na stylovém pomezí pozdního historismu a secese doplněná občas o modernistické prvky, se vyznačovala zejména neobyčejnou bohatostí tvarově i materiálově pestrých detailů. Schmerovy rané stavby lez včlenit do proudu brněnského pozdního historismu, který až bezuzdně aplikoval historické citace za současně velmi volného nakládání se zákony klasické estetiky. Fischerova a Schmeerova vrcholná tvorba kolem roku 1910 měla stylově nejblíže k mnichovské secesi. Pro stavby z této doby byla charakteristická velká hmotová členitost, kdy uliční i dvorní průčelí byla opatřená různými arkýři, balkóny, lodžiemi, prosklenými verandami apod., a jejich výraz dotvářelo rovněž začlenění dřevěných či kovových prvků a střídání různých struktur omítek. Fasády Schmeerových domů vykazovaly bohaté tvarosloví a přemíru různých někdy až kuriózních detailů inspirovaných nejčastěji pozdní gotikou a manýrismem. Pro Schmeera specifická byla obliba číselných jinotajů založených na dvojce a trojce, hádanek, odkazů či humorných momentů. Na některých fasádách tak Schmeer upozorňoval na svou stavitelskou profesi (např. využitím znaků stavitelského cechu – do kružnice vepsané kružítko a úhelník), do štukových dekorací exteriérů či interiéru vepisoval svůj monogram „FS“, oblíbený motiv rytířů v brnění s helmicí na hlavě, mohl být narážkou na stavitelovo druhé jméno Wilhelm, které lze vyložit jako „rytíř velké přilby".

Pavla Cenková
 

Stavitel/ka
Friedrich Wilhelm Schmeer

Datum narození
23. 6. 1875 Most

Datum úmrtí
8. 3. 1941 Brno

Literatura
Petra Hlaváčková, Brno Vídni, Vídeň Brnu, Brno 2008, s. 293–306
Aleš Filip, Jana Osolsobě, Brno v minulosti a dnes, Brno 2009, s. 231–258
Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce, Brno 2006

Prameny
MZA, fond C 11 Krajský soud civilní v Brně, firemní agenda, inv. č. 5716, sign. A I 168, kart. 35, Fritz Schmeer stavitel, 1908–1949