Na přelomu let 1861 a 1862 se Adolf Loos st. rozhodl k trvalému přesídlení z Vídně zpět do Brna, kde začal jako „měšťanský sochař a kameník“ provozovat samostatnou živnost, založenou již v roce 1860. První dílnu si zřídil v pronajatých prostorách ve dvoře hostince U Černého orla na dnešní Orlí ulici č. 7. Nedlouho poté se mu podařilo získat dvě prestižní zakázky: podíl na sochařské výzdobě průčelí Německého gymnázia a práce pro Moravský zemský ústav choromyslných. Losovy realizace na obou těchto významných veřejných novostavbách byly dobovými glosátory hodnoceny jako nepochybné úspěchy, jimiž si „mladý talentovaný muž už vydobyl nepřehlédnutelný věhlas a ze všech stran se mu jen hrnou soukromé objednávky.“ (Correspondent II, 21. 5. 1862, č. 117, s. 3) Zásadní význam pro Loosovu kariéru pak měly ještě z dalšího důvodu: seznámil se při nich s Josefem Arnoldem, s nímž poté celých dalších dvacet let úzce spolupracoval.
Pro fasádu Německého gymnázia Loos st. vytvořil 24 mohutných vavřínových věnců, akcentujících jednotlivá nároží budovy v nejhořejším pásu fasády, a 32 portrétních medailonů řeckých a římských učenců, „klasických reprezentantů vědy“, jak je nazýval dobový tisk. (Neuigkeiten XII, 19. 10. 1862, č. 284, s. 1).
Soubor tvoří kruhové medailony s hlavami portrétovaných modelovanými v nízkém reliéfu a zachycenými z profilu, ohraničené profilovaným rámem evokujícím čestný věnec. Ačkoliv se jedná o idealizované a stylizované portréty přizpůsobené dekorativnímu účelu, lze na nich rozeznat individuální rysy jednotlivých osobností, odpovídající antickým či historickým předlohám. Jména jednotlivých představitelů antické vzdělanosti jsou na většině medailonů dole uvedena: „Apuleius“, „Caesar“, „Cicero“, „Euripides“, „Herodot“ (tj. Herodotos), „Hipokrates“, „Homer“, „Likure“ (tj. Lykurgos), „Persius“, „Plato“, „Pompeius“, „Seneca“, „Sokrates“, „Sophokles“, „Tacitus“ a „Tolomeo“ (tj. Ptolemaios). Každý z portrétů je na fasádě umístěn dvakrát, a tak je dosaženo celkového počtu třiceti dvou. Jejich prostorové rozmístění na fasádě však není zcela pravidelné. Navíc při detailní komparaci zjistíme, že zatímco medailon představující filozofa Sokrata je na fasádě zastoupen pouze v jediném exempláři, portrét jeho žáka Platona je zde zopakován celkem třikrát, a to ještě dvakrát na hlavním průčelí (kde jinak žádný portrét není zdvojený). Tuto skutečnost nelze z dnešního pohledu posoudit jinak než jako „chybu“ a je zajímavé, že podobné „chyby“ v očekávané symetrické pravidelnosti rozmístění jednotlivých motivů na fasádách nacházíme také na dalších brněnských stavbách z této doby.
Víme, že Loos st. předložil rovněž vlastní model jedné ze čtyř karyatid pro vstupní portikus; tato nejvýznamnější partie sochařské výzdoby však byla nakonec svěřena sochaři Josefu Břenkovi (1820‒1878). Karyatidy v portiku parafrázující chrám Erechtheion na athénské Akropoli představují Historii, Matematiku, Filozofii a Gramatiku. Coby alegorie klasických studií ztělesňovaly ideál soudobého humanitního školství a stejně jako Loosovy portréty tak dotvářely ideový koncept výzdoby školní budovy.
V téže době Loos st. pracoval také na novostavbě Moravského zemského ústavu choromyslných (Brno-Černovice, ul. Húskova 6, dnes Psychiatrická nemocnice Brno), kterou podle návrhů vídeňského architekta Ludwiga von Zettla a moravského zemského stavebního ředitele Josepha Seiferta provedl v letech 1856–1863 Josef Arnold. Loos st. pro areál dodal veškeré sochařské a kamenické práce v exteriérech i v interiérech staveb, včetně ústavní kaple. Dílo završilo pískovcové sousoší korunující průčelí hlavní budovy ústavu, které tvořila dvojice ženských alegorických postav, představujících Lékařskou vědu nemocí duše (postava s harfou) a Uzdravení (postava odhrnující si závoj) a komponovaných po stranách moravského zemského znaku. „Práce jest bezúhonná a výraz tváří obou jest mistrně trefen, což tím více záslužné, jelikož všechny tahy musel učiniti silně, poněvadž sochy položeny budou na nejvyšší část stavení. Jsme přesvědčeni, že p. Loos touto prací pevný základ si položí k pověstnému jménu mezi sochaři rakouskými,“ chválil jeho dílo dobový tisk (Moravská orlice I, 17. 5. 1863, č. 57, s. 1).
PC