Brněnský obchodník se suknem a mecenáš Valentin Gerstbauer (1836–1898) založil sirotčí nadaci, z jejíhož jmění měl být po jeho smrti zbudován nový nadační dům. Vykonavatelem závěti bylo město Brno, které následně vykoupilo dva starší domy na hlavním náměstí (barokní portál z vlastního domu Valentina Gersbauera byl přesunut na Novou radnici, kde tvoří jeden z portálů průchodu mezi nádvořími) a oslovilo architekty Germana Wanderleye, Aloise Prastorfera a Ferdinanda Hracha, aby vypracovali návrhy pro novostavbu. Soutěž skončila těsným vítězstvím Wanderleye, který se postaral o hlavní reprezentativní průčelí. Prastorferovi bylo svěřeno projektování dispozice a interiérů domu. Stavbu provedla firma Franze Pawlu.
Monumentální průčelí prozrazuje inspiraci pozdně římskou antickou architekturou projevující se výrazně vertikálním členěním ústřední části s atlanty (mameluky) nesoucími mohutné kladí završené sloupy s korintskými hlavicemi. Vrcholovou atiku domu vymezuje dvojice neoklasicistních věžiček. Autorem štukové sochařské výzdoby fasády byl Alfred Dressler. Až nepatřičně velké čtyřmetrové sochy vytesal Johann Tomola podle návrhu vídeňského secesního sochaře Richarda Lukchse. Spolu s poněkud pompézní architekturou domu se staly od dvacátých let terčem posměšků brněnských modernistů, v čele s historikem umění Eugenem Dostálem, kteří v domě spatřovali vrchol nevkusu historizující architektury přelomu 19. a 20. století.
Interiéry pojal Alois Prastorfer střídměji, avšak rovněž velice dekorativně. Průjezd, schodiště a chodby zdobí jemný neobarokní štukový dekor doplněný řadou mříží a zdobných zábradlí. Dispozice domu navazuje na tradici vídeňských činžáků typu Hof se čtyřmi křídly kolem průchozího dvora s navazujícími pasážemi (později přestavěnými Bohuslavem Fuchsem v souvislosti se stavbou Paláce Alfa). Jednalo se tak o klasický velkoměstský dům sdružující obchodní prostory s poměrně luxusními byty. Kromě toho zde však několik let sídlil a vystavoval německý Moravský umělecký spolek (Mährischer Kunstverein) představující nejen moravské umělce, ale i soudobou moderní tvorbu v Rakousku, Německu nebo Nizozemí.
V roce 1936 si zde otevřel Karel Gassenheimer cukrárnu U čtyř mamlasů, která fungovala 80 let a dům dodnes nese toto lidové označení.
Prostory domu dnes patří bytům, kancelářím a komerčním provozovnám v přízemí. Společné prostory v interiéru jsou dochovány v intaktním stavu z doby výstavby.
Matěj Kruntorád
