V létě 1902 byla v západní části ulice Hlinky (tehdy Schreibwaldstrasse) ve vilové čtvrti v Pisárkách (německy Schreibwald) dokončena rodinná vila, kterou dobová odborná periodika prezentovala jako nejmodernější dům v monarchii. Jejím stavebníkem byl známý brněnský advokát Karl Reissig ml. (1863–1948), příslušník významné měšťanské rodiny s tradicí právnické profese. Jeho otec Karl Reissig st. (1832–1908), právník-advokát a ředitel Zemské hypoteční banky, patřil k zakladatelům spolku Německého domu a jako nadšený sportovní střelec působil ve vedení Brněnského měšťanského střeleckého spolku. V roce 1861 se oženil s Gabrielou von Ott, dcerou brněnského advokáta a starosty. Nejstarší z jejich tří dětí, Karl Reissig ml., vynikal zejména v obchodním právu a zastupoval řadu průmyslníků a jejich podniky a velkostatky. V roce 1889 se oženil s Carolinou Krackhardt (1868–1939), dcerou majitele strojírenské továrny v Brně. Ke klientům Karla Reissiga ml. patřil i Viktor Bauer st. (1847–1911), majitel Starobrněnského cukrovaru, který mu za téměř 19 tisíc korun prodal stavební pozemek (součást tzv. Bauerovy rampy).
Reissigovu vilu navrhl architekt Leopold Bauer a dle dochované korespondence ji realizoval brněnský stavitel Adolf Bacher. Stavba trvala půl druhého roku a podle Obecního věstníku Zemského hlavního města Brna za rok 1902 je dům veden jako jednopatrová novostavba se třemi byty (11 pokojů, 2 předsíně, 2 kuchyně, 2 koupelny, 2 spíže a 4 záchody). Ve skutečnosti jde o velkou vilu pro jednu rodinu, navrženou v duchu anglického rodinného domu, u níž však malebnost „cottage“ s vysokými hrázděnými štíty nahradily mansardové střechy a abstraktní geometrický ornament. Z dvoupodlažní haly s otevřeným ochozem byla ve zvýšeném přízemí přístupná jídelna s otevřenou terasou (později zazděná) a knihovna se čtenářským koutem, na kterou navazovalo o čtyři stupně zvýšené zákoutí. Z ochozu v patře se vcházelo do ložnice s přilehlou šatnou a koupelnou a také do předsíně, odkud byly přístupné dětský pokoj s pokojíkem pro vychovatelku, koupelna pro děti a galerie, určená mimo jiné i k dětským hrám. V podkroví byly další obytné místnosti s koupelnou, domácí tělocvična (dětská herna) a terasa. V obytném suterénu bylo provozní zázemí, velká kuchyně a byt správce domu. Stavba vynikala vysokou úrovní technického vybavení (železné a betonové prvky v konstrukci, železné točité obslužné schodiště, ústřední topení, elektrické osvětlení) a hygienického standardu. Leopold Bauer navrhl rovněž interiéry, v nichž dominovaly geometrické formy s motivem čtverce. Materiálem bylo převážně dřevo v bílé barvě (nábytek vyrobila brněnská firma Deutsch) oživené barevným sklem ze Spaunovy sklárny v Klášterském Mlýně (zábradlí schodiště a ochozu v hale, skříňky v galerii v patře). Zvýšené zákoutí knihovny mělo stěny i strop pokryté textilní tapetou s rostlinným motivem v barvě bordó. Interiéry doplňovala rovněž Bauerem navržená svítidla, dveřní a okenní kování a vypínače v mosazi zlaté barvy. Výraznou kvalitou Reissigova domu jsou průčelí. Okna různých velikostí bez rámování a s převážně čtvercovým členěním respektují vnitřní uspořádání domu a jeho prosvětlení. Sokl obytného suterénu je z hrubého kamene (stejný sokl má i ohradní zeď s dřevěnými vraty a oplocením s čtvercovým rastrem), nad soklem a při vstupním schodišti jsou keramické kachlíky. Fasády s drsnou omítkou vrcholí v dekorativních štítech s černými keramickými čtverci se zlatým lemem vsazenými do štuku v plastických úhlopříčných liniích. Důležitým rámcem stavby byla zahrada. Cesty i trávníky navrhl Bauer v pravoúhlých formách, do nichž vložil „rondo“ s kruhovým stolem a lavicí na polygonálním soklu. Byl zde i tenisový kurt, který v zimě sloužil jako kluziště, a nechyběl ani malý plavecký bazén, k němuž přiléhaly sluneční lázně, kuželník a malý zahradní domek (nedochováno). Bílý zahradní nábytek byl rozmístěn kolem domu i na terasách. Stavebník tak deklaroval péči o zdraví těla, kterou doplňovalo pěstování ducha, symbolizovaného soškou sovy na střeše vily.
Brněnská Reissigova vila je vůbec prvním realizovaným projektem Leopolda Bauera. Do jisté míry vychází z jeho návrhu v proslulé architektonické soutěži na projekt Domu milovníka umění, kterou vypsal na podzim 1900 darmstadtský časopis Innen-Dekoration vydávaný Alexandrem Kochem. Jury tehdy první cenu neudělila, druhou získal slavný britský architekt Baillie Scott a první ze tří třetích cen připadla Leopoldu Bauerovi. Analogie lze najít také v jeho návrzích vily pro historika umění Gustava Glücka a vily s „vysokým štítem“ (1901, nerealizovány). Karel Reissig ml., který byl po celý svůj život přesvědčen, že „všechny lidské vztahy lze navázat pouze na základě zásad slušnosti a vzájemné důvěry“ musel svůj dům i Brno opustit a v létě 1945 byl vysídlen do Rakouska. Vila přešla pod národní správu a později se stala majetkem československého státu. Řadu let zde sídlí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, který se snaží zachovat dům i řadu ještě dochovaných prvků v autentické podobě.
Dagmar Černoušková
