V devadesátých letech 19. století byla zahájena výstavba tzv. Spolkové čtvrti, první obytné čtvrti rodinných domů v Černých Polích a první svého druhu v Brně. Iniciátorem byl německý Spolek pro výstavbu laciných bytů v Brně (Verein zur Erbauung billiger Wohnungen in Brünn), založený v roce 1886, jehož cílem bylo poskytnout bydlení brněnským občanům s nízkými příjmy. V jeho čele stál starosta města Brna a v řadách podporujících členů bychom našli tehdy nejvýznamnější brněnské měšťany, průmyslníky a finančníky.
Spolek zakoupil cenově výhodné pozemky na náhorní rovině nad Brnem v tehdy téměř nezastavěných Černých Polích a počátkem devadesátých let 19. století zde zahájil výstavbu ucelené čtvrti rodinných domů. Zvolené místo představovalo prostor vhodný k ubytování dělníků a nemajetných zaměstnanců, neboť se nacházelo v bezprostřední blízkosti tehdy přelidněné chudinské tovární čtvrti Horního Cejlu. Lokalita „nad Lužánkami“ tak v sobě na počátku 20. století spojovala dva opačné společenské póly: na západním svahu se již od šedesátých let 19. století stavěly první příměstské vily brněnské elity a zároveň nedaleko od nich po roce 1890 vznikalo sociální bydlení téměř venkovského charakteru.
Spolkovou čtvrť tvořily tři rovnoběžné ulice, uprostřed protnuté příčnou spojkou. Jako první vznikla roku 1891 ulice Gutenbergova (dnes Muchova), o něco později v roce 1895 pak Goldhanova (Tomanova) a roku 1905 Meroresova (Lužova) s příčnou Gabelsbergerovou (Durďákovou). Spolek zde mezi lety 1891‒1912 vystavěl padesát domů v zahradách ve čtrnácti stavebních typech. Skupinu prvních spolkových domů na ulici Muchově z roku 1891 (podle dobové dokumentace spolku stavební typ I–III) tvoří soubor obdobně koncipovaných malobytových domů s fasádami z režného zdiva a s dřevěnými konstrukcemi ve štítech, střídmé v prostoru i výzdobě. Pozdější typy z let 1893‒1901 měly sice rovněž režné fasády, ale více dekorativních článků. Nejmladší stavby z let 1904‒1906 měly již charakter náročně koncipovaných vilových staveb s opulentním secesním dekorem a velkorysými půdorysnými dispozicemi. Na zdejším stavebním vývoji je tak zřejmé, že spolek postupně opustil prvotní ideu výstavby laciného bydlení pro nemajetné a po roce 1900 se přizpůsobil soudobému trendu velkých příměstských vil se zahradami, které tehdy vyrůstaly také v dalších brněnských lokalitách.
Bohužel tento unikátní celek, ani žádný z jednotlivých domů nejsou památkově chráněny. Některé domy tak byly zbořeny a další ztratily, zejména v posledních letech, svůj charakter vlivem necitlivých modernizací a postupně mizí pod vrstvami přestaveb a zateplení.
Na výstavbu Spolkové čtvrti navazoval neméně zajímavý pilotní projekt tzv. Schreberových zahrádek. Roku 1907 byl nedaleký zábrdovický hřbitov přeměněn na jednu z prvních zahrádkářských kolonií v Evropě, pojmenovanou po německém lékaři Moritzi Schreberovi (1808‒1861), propagátorovi pobytu dospělých a zejména dětí na čerstvém vzduchu.
Pavla Cenková