Původní sídlo První moravské spořitelny v historizující budově v Jánské ulici v Brně přestávalo peněžnímu ústavu v polovině 30. let vyhovovat. Roku 1936 byla vypsána architektonická soutěž na novou budovu, v níž zvítězily návrhy Otakara Oplatka a Josefa Poláška. Správní rada spořitelny se nakonec rozhodla oslovit oba architekty a ke spolupráci přizvala i Heinricha Bluma, jehož projekt byl zakoupen až po skončení soutěže. Základním požadavkem spořitelny bylo umožnění fungování úřadovny po celou dobu výstavby. Architekti proto navrhli dvě budovy, z nichž jedna byla postavená dříve a sloužila jako provizorní sídlo a po dokončení druhé části s centrální halou byla adaptována na kancelářské a obchodní prostory. Součástí zadání bylo i vybudování obchodního parteru a bytů v horních patrech.
I přes pestré funkční využití objektu se architektům podařilo vtisknout stavbě jednotný reprezentativní ráz. Průčelí obou budov je sjednoceno světlým keramickým obkladem a dominuje mu konkávně prohnutá horizontála travertinového rizalitu s pruhy pásových oken. Návštěvník spořitelny vstupuje nejprve do oválného vestibulu s černým a bílým mramorovým obkladem, jehož dynamiku umocňuje křivka schodiště a do kruhů komponované luxfery v patře. Za vestibulem se nachází rozlehlá dvorana s peněžními přepážkami, nad níž je pomocí železobetonových táhel zavěšen mezanin s velkými kruhovými okny kontrolního oddělení. Celý prostor, který díky výrazně podélné dispozici, zábradlí galerie i kruhovým oknům připomíná interiér zaoceánských lodí, je efektně prosvětlen stropními světlíky. V únoru 1939 byla vypsána soutěž na výzdobu interiéru budovy, Heinrich Blum se jí však kvůli židovskému původu již nemohl zúčastnit. Nakonec byl vybrán návrh malíře a grafika Emanuela Hrbka, z něhož však byl realizován pouze plastický nápis nad vstupem.
Při projektování budovy byla maximální pozornost věnována bezpečnému uložení vkladů, které byly chráněny nejmodernějšími technologiemi. V suterénu se nacházely rozsáhlé železobetonové trezory vyztužené ocelí se zvláštním heslovým zámkem. Celý peněžní ústav byl hlídán mechanickým alarmem a signálním zařízením a hlavní vchod budovy byl vybaven pojízdnou šestimetrovou kovovou mříží, která se po zmáčknutí elektronického tlačítka u pokladen uzavřela. K technickým novinkám usnadňujícím provoz peněžního ústavu patřilo i signální zařízení pro vyvolávání zákazníků, kteří mohli také využívat noční trezor. Prostory spořitelny byly vybaveny klimatizací a k jejich umělému osvětlení bylo poprvé ve velkém rozsahu užito neonů.
V budově s jedinečným architektonickým a funkčním vybavením dnes sídlí Česká spořitelna. Při její rekonstrukci v roce 2008 byly opět využity obě přilehlé budovy, takže ani tentokrát nemusel být provoz ústavu zcela přerušen. Až na necitlivou výměnu původních ocelových okenních rámů za plastové je budova zachována do velké míry v autentickém stavu.
LV
