Městská tržnice

D122

Budova kryté městské tržnice určené k pohodlnému nákupu potravinářského zboží vyplnila proluku na severní straně Zelného trhu, náměstí po staletí tradičně využívaného pro prodej zelinářských a ovocnářských produktů. Prostorné území vzniklé postupným mimovolným zřícením a stržením trojice obytných domů v první polovině čtyřicátých let posloužilo po válce pro vybudování celoročně přístupného obchodního domu, který měl pojmout stánkaře z náměstí a zároveň symbolicky reprezentovat návrat ke kvalitě služeb dvacátých a třicátých let, násilně přetržené válečným konfliktem. Tržnice byla vystavěna v letech 1947–1950 podle návrhu architektů Emanuela Hrušky a Viléma Zavřela, kteří důvěrně znali tvarosloví internacionálního slohu. Objekt byl slavnostně otevřen v roce 1951, tedy v období tuhého stalinistického režimu, neutuchající potravinové krize a oficiálně propagovaného socialistického realismu. Přesto se architektonický výraz tržnice stále ještě obracel k silné brněnské meziválečné funkcionalistické tradici a zařadil se tak po boku Rozehnalovy Dětské nemocnice nebo Československého ředitelství státních drah od Evžena Škardy k nejdůležitějším poválečným příkladům tohoto ražení.

Čtyřpodlažní stavba kombinuje dva hlavní objemy – předsazenou prosklenou otevřenou prodejní halu v patře, která se pojí s jednoduchým, o podlaží vyšším kubickým křídlem ústícím do Starobrněnské a Mečové ulice. Hustý rytmus mohutných žeber, oddělujících vertikální pásy oken jdoucích přes patra, spolu s obloukovým prohnutím zavěšené fasády haly, vytváří vysoce dynamický charakter hlavního průčelí. Sochařskou výzdobu průčelí měli vytvořit Vincenc Makovský, Sylva Lacinová-Jílková, Ladislav Martinek a Karel Zouhar, k její realizaci však nikdy nedošlo. Monumentalitu tržnice podpořily také její pískovcové obklady. Architekti Hruška a Zavřel zvolili pro nákupní centrum železobetonovou skeletovou konstrukci, která mimo jiné umožnila ponechat prodejní plochy jako volné, otevřené a sjednocené prostory, silně prosvětlené díky zavěšené skleněné průčelní stěně. Ta zároveň nabídla panoramatické průhledy na historické náměstí s kašnou Parnas, obzvlášť působivé zejména z galerie druhého prodejního patra s lehkým proskleným zábradlím, odkud bylo také možné přehlédnout prostor tržnice napříč prodejními podlažími.

Po proměně Domu potravin a zeleniny na běžný obchodní dům, necitlivých přestavbách devadesátých let (dodatečné eskalátory, ocelové sloupy v průčelí) i pozdější degradaci na částečně prázdný prostor, částečně sklady trhovců a uzavření pro veřejnost se objekt v roce 2017 opět vrátil k původní funkci krytého a na jednom místě koncentrovaného nákupu potravin. Rekonstrukce vedená architektem Michalem Palaščákem očistila dům od dodatečných nekvalitních stavebních nánosů, otevřela opět zastřešený průchozí parter v přízemí a propojila tak Zelný trh, Starobrněnskou a Radniční ulici.

                                                                                                                               KE 

Název
Městská tržnice

Datace
1947 – 1950

Architekti/ky
Vilém Zavřel, Emanuel Hruška

Stezka
Centrum 1946–1989

Kód
D122

Typ
Obchodní prostory, portál, obchodní dům

Adresa
Zelný trh 325/18, (Město Brno), Brno, Střed

MHD
Zelný trh (TRAM 4,8,9)

GPS
49°11'33.4"N 16°36'30.2"E

Památková ochrana
nemovitá kulturní památka