Původní prozatímní divadlo pod širým nebem bylo vybudované v areálu brněnského výstaviště v blízkosti Pavilonu města Prahy z roku 1928, jehož autorem byl Kamil Roškot (později nahrazen stávajícím pavilonem D, Zdeněk Denk, 1967–1975). Zadní část Roškotova pavilonu navazovala v době konání Výstavy soudobé kultury v Československu na zahradní expozici (zahrada a park s plastikami od Václava Macha) navrženou Josefem Neradem. Tuto výchozí a částečně dochovanou situaci v padesátých letech využil architekt Kalivoda pro umístění amfiteátru v přirozených kulisách vzrostlých jív a vodní hladiny okrasného jezírka.
Amfiteátr vytvořený zemními úpravami, hatěmi z bukového proutí z nedalekého pisáreckého lesa a opatřený dřevěnými lavicemi byl později nahrazen necitlivě řešeným hledištěm z betonových prefabrikátů. Zapuštěné orchestřiště s kamennou vyzdívkou ledvinovitého tvaru bylo v roce 1956 zasypáno. Plocha dřevěného jeviště měla čtvercový půdorys 12 × 12 m a hlediště mohlo pojmout až 300 sedících diváků.
Letní estrádní divadlo, zbudované jako krátkodobé provizorium, zahájilo provoz v roce 1954, kdy město správu výstaviště svěřilo nově založené organizaci Park kultury a oddechu (PKO Brno), která převzala i funkci organizátora výstavních akcí (v roce 1951 byla existence Výstavní akciové společnosti formálně ukončena a její majetek získal z rozhodnutí ministerstva vnitřního obchodu ústřední národní výbor v Brně, přesněji řečeno jeho komunální podnik s názvem Vodárny, lázně a rekreace města Brna). Začala se tak rodit nová koncepce výstaviště jako střediska lidové kultury a zábavy. V rámci této kulturní a společenské profilace se v uvedeném areálu „divadelní scény“ uskutečnila řada různých akcí, a to zejména vystoupení souborů lidové umělecké činnosti a lidové zábavy (estrády). Divadlo zaniklo v době konání prvního Mezinárodního strojírenského veletrhu v roce 1959.
JCH