Brněnská zoologická zahrada byla vybudována po několikaletém úsilí Spolku pro zřízení zoologické zahrady v Brně, založeného v roce 1935, na jehož zřízení se hmotnými i finančními dary podílela řada brněnských firem. Spolek nejprve v letech 1937–1941 provozoval malý zoologický koutek v Tyršově sadu, který pro tyto účely dal k dispozici tehdejší starosta města Karel Tomeš a jehož architektonickou podobu navrhl architekt Oskar Poříska. Činnost spolku i zoo koutku ukončila protektorátní nařízení.
Po druhé světové válce vznikla idea zřízení zahrady na Mniší hoře v městské části Brno-Bystrc. Tato oblast původně náležící augustiniánskému klášteru na Starém Brně se roku 1948 dostala pod správu Ministerstva zemědělství ČSR a o rok později ji převzala Zemědělská univerzita v Brně s cílem vybudovat zde botanickou zahradu (realizovanou později v katastru Ponava) a v jejím sousedství také zahradu zoologickou. V roce 1950 byla lokalita vyhlášena první státní přírodní rezervací na území města Brna a začalo se s budováním obou zahrad podle koncepce architekta Otto Eislera, který v letech 1950–1953 působil jako předseda Družstva pro zřízení zoologické zahrady v Brně. Jeho primární snahou bylo zachování lesoparkového charakteru areálu. Na výstavbě se podíleli i studenti a obyvatelé Brna v tzv. akci Z, která představovala neplacenou (a ne zcela dobrovolnou) pracovní činnost obyvatel s cílem zhodnocování míst v době socialistického režimu v Československu. Slavnostní otevření se konalo 30. srpna 1953 a ještě do konce roku zoologickou zahradu navštívilo téměř 35 tisíc návštěvníků. Jejím prvním ředitelem byl jmenován Otto Eisler. Eisler, významný příslušník brněnské meziválečné architektonické avantgardy, se po útrapách za druhé světové války, kdy byl několikrát vězněn, vrátil do Brna a podílel se na poválečném budování města. Pro svou zálibu v botanice, zoologii a zahradní architektuře se stal členem Spolku pro založení zoologické zahrady v Brně, Otto Eisler byl kromě konceptu celé zoo také autorem některých pavilonů a krajinářských úprav.
Ačkoli počátky zahrady byly skromné, po svém otevření využívala její správa pouze starší zděnou budovu hájenky a v areálu bylo 151 kusů zvěře 51 druhů, postupně se areál rozrůstal jak o nové přírůstky z živočišné říše, tak i o nové výběhy i provizorní či trvalé pavilony. Podle projektu Otto Eislera byl v roce 1959 postaven výběh pro medvědy a v letech 1964–1965 dva pavilony pro opice. Stavby patřily ve své době k špičkovým chovatelským zařízením, která slouží dodnes. Mezi další významné autory patřil i architekt Jaroslav Ledvina, podle jeho návrhu byly v roce 1971 postaveny veterinární nemocnice, výběhy pro lvy a lachtany a o rok později pavilon exotických plazů, lvů a tuleňů. V roce 1976 pak bylo realizováno Vzdělávací středisko a ředitelství podle návrhu architekta Ivana Rullera. Areál brněnské zoo se rozvíjí čile také od porevoluční doby, v roce 1998 vyhrálo architektonickou soutěž na pavilon šelem studio 1. Černopolní a do roku 2000 byl realizován návrh architektů Romana Macha a Petra Hlavatého. Z dalších velmi kvalitních objektů je nutno zmínit také voliéru pro orly od ateliéru AND.
ZB
