Pravděpodobně souběžně s úpravou textilní továrny na dnešní Přízové ulici, pověřil známý brněnský textilní průmyslník Walter Neumark architekta Ernsta Wiesnera také přístavbou západního křídla starší vilové stavby na ulici Hlinky, kterou Neumark se svojí rodinou obýval.
Do bohatě členěné hmoty monumentální secesní vily, vystavěné někdy v letech 1901–1906, vložil Wiesner dvoupodlažní přístavbu s garážemi v přízemní části a obytnými místnostmi v patrech. Do prvního patra přístavby umístil Wiesner ložnicí s toaletou a koupelnou pro rodiče, a do druhé patra pak ložnici s koupelnou a pokojem pro pokojskou. Přístavba již tak rozsáhlé vily patrně reaguje na rozrůstající se rodinu Waltera a Johanny Neumarkových, kterým se v červnu 1922 narodilo druhé dítě Hannelore.
Uličnímu průčelí přístavby dominuje arkýř o dvou podlažích s hladkou fasádou, do něhož je v obou patrech vložena trojice oken, zajišťující dostatečné množství světla a vzduchu v obytných místnostech. U okenní výplní použil Wiesner typických profilací a kování. Celou přístavbu pak měla završovat pochozí plochá střecha se střešní zahradou.
Navzdory odlišným pojetím obou hmot, navazuje Wiesnerova přístavba citlivým a vyváženým způsobem na starší objekt, mimo jiné i použitím kamenného soklu, na kterém celá stavba spočívá.
Tato Wiesnerova realizace až doposud unikala pozornosti v soupisech architektova díla, a třebaže se jedná o drobnou realizaci, jedná se o cenný doklad počáteční fáze Wiesnerovy tvorby v Brně, a svědčí o dlouhodobé spolupráci architekta s rodinou Neumark, která vyvrcholila o šest let později stavbou nové vily na Vinařské ulici.
V roce 1980 byla vila adaptována pro potřeby mateřské školy. V současnosti je vila po celkové rekonstrukci a sídlí v ní soukromé zdravotnické zařízení.
Do bohatě členěné hmoty monumentální secesní vily, vystavěné někdy v letech 1901–1906, vložil Wiesner dvoupodlažní přístavbu s garážemi v přízemní části a obytnými místnostmi v patrech. Do prvního patra přístavby umístil Wiesner ložnicí s toaletou a koupelnou pro rodiče, a do druhé patra pak ložnici s koupelnou a pokojem pro pokojskou. Přístavba již tak rozsáhlé vily patrně reaguje na rozrůstající se rodinu Waltera a Johanny Neumarkových, kterým se v červnu 1922 narodilo druhé dítě Hannelore.
Uličnímu průčelí přístavby dominuje arkýř o dvou podlažích s hladkou fasádou, do něhož je v obou patrech vložena trojice oken, zajišťující dostatečné množství světla a vzduchu v obytných místnostech. U okenní výplní použil Wiesner typických profilací a kování. Celou přístavbu pak měla završovat pochozí plochá střecha se střešní zahradou.
Navzdory odlišným pojetím obou hmot, navazuje Wiesnerova přístavba citlivým a vyváženým způsobem na starší objekt, mimo jiné i použitím kamenného soklu, na kterém celá stavba spočívá.
Tato Wiesnerova realizace až doposud unikala pozornosti v soupisech architektova díla, a třebaže se jedná o drobnou realizaci, jedná se o cenný doklad počáteční fáze Wiesnerovy tvorby v Brně, a svědčí o dlouhodobé spolupráci architekta s rodinou Neumark, která vyvrcholila o šest let později stavbou nové vily na Vinařské ulici.
V roce 1980 byla vila adaptována pro potřeby mateřské školy. V současnosti je vila po celkové rekonstrukci a sídlí v ní soukromé zdravotnické zařízení.
MD
