Kromě mimořádně kvalitní ukázky poválečného modernismu v podobě hotelu Continental se v jeho těsné blízkosti na severním okraji centra města v Kounicově ulici nachází také administrativní budova projektového ústavu Dopravoprojekt Brno, realizovaná v letech 1966–1969. Architektonické řešení sedmipodlažního objektu, který měl poskytnout kancelářské zázemí pro potřeby organizace zabývající se navrhováním dopravních a technických staveb, připravil Jaroslav Ryška. Ten působil o desetiletí dříve, v období 1951–1957, jako ředitel brněnského Stavoprojektu a později se soustředil také na problematiku obytného bydlení – podílel se na návrzích sídliště v Černých Polích nebo Bohunicích.
Centrála Dopravoprojektu, vzniklá na uvolněném území po asanovaných měšťanských domech, plynule navazuje na uliční čáru významné městské třídy. Stejně jako okolní meziválečné nájemní domy v čele s obytným objektem rodiny Kolbabovy s cukrárenskou prodejnou a výrobnou v přízemí od Jana Víška z roku 1938 [C279] dodržuje členění hmoty na tradiční výkladcový obchodní parter a zbylá podlaží využitá pro obytné účely či v tomto případě administrativní funkce. Kompletně prosklené přízemí se službami je od ulice odskočené a po obou stranách domu je lemováno průjezdy do dvorního traktu. Kulaté sloupy s černým obkladem vynášejí kancelářské patro a vytvářejí kryté mělké loubí. Administrativnímu podlaží pak dominuje zavěšená stěna fasády s modře probarvenými opaxitovými skleněnými podokenními pásy, které kontrastují s černým obkladem stejného typu v přízemí cukrárny Kolbaba. Horizontální charakter centrály projektového ústavu daný už samotnou dlouhou obdélnou parcelou ještě podporují podélné linie prosklených okenních pásů seskládaných z dvoudílných oken a jejich kontrast s lesklým opaxitem. Uliční průčelí kromě toho výrazně rytmicky člení subtilní sloupky prozrazující železobetonovou konstrukci domu.
Dopravoprojekt Brno byl v sedmdesátých letech doplněn o ustupující střešní patro. Kromě porevolučních úprav přízemního parteru a vnitřních prostor kanceláří a přehršle vizuálního smogu v podobě nadbytečné reklamy se dochoval v téměř intaktní podobě, i nadále je využíván jako sídlo podniku. Představuje tak výborně zachovaný příklad architektury poloviny šedesátých let, která díky své lehkosti, práci s kvalitními materiály a obzvlášť díky barevnému opaxitu nese znaky bruselského stylu.
KE