Jan Víšek

Architekt Jan Víšek se narodil 13. května 1890 v Bazejovicích (dnes Božejovicích) nedaleko Tábora, kde roku 1910 odmaturoval na místní reálce. V letech 1910–14 studoval pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Praze u profesorů Jana Kouly, Antonína Balšánka, Josefa Fanty a Theodora Petříka. Za první světové války musel narukovat a školu dokončil až v roce 1920. Následně se stal na tři roky asistentem svého profesora Theodora Petříka na oboru zemědělských staveb. Tato úzká spolupráce s Petříkem ovlivnila Víškovy rané práce. V letech 1923–24 působil krátce ve Státním pozemkovém úřadu v Praze. Své pražské působení završil přestavbou Zemědělského muzea v Kinského sadech v Praze (1923).

Poté přesídlil do Brna a od roku 1924 byl zaměstnán v kanceláři pro výstavbu Masarykovy univerzity v Brně při Státním pozemkovém úřadu. Společně s Jaroslavem Gruntem, Milošem Lamlem a Josefem Šálkem vytvořili soutěžní návrh na úpravu Akademického náměstí a budovu právnické fakulty. Byl také členem poradního regulačního sboru pro Velké Brno. Na jeho urbanistické projekty měl velký vliv italský racionalismus. Již od dob svých studií podnikal cesty po Evropě, v roce 1924 se vydal s Janem Gruntem do Vídně, kde se seznámili s Adolfem Loosem, a o dva roky později odjel do Paříže, kde se setkal s Augustem Perretem a Le Corbusierem. Tyto mezinárodní kontakty měly zásadní vliv na jeho tvorbu a rozhodnutí otevřít si ještě téhož roku v Brně vlastní ateliér.

Ve své architektonické tvorbě rozvíjel pod vlivem Augusta Perreta purismus a hlásil se k myšlenkám Adolfa Loose. Jeho stavby jsou charakteristické čistými geometrickými formami (Husův sbor, 1926–27, první radikálně moderní sakrální prostor v Československu, dvojdům v kolonii Nový dům, 1927). Ve veřejných budovách se však neubránil jisté monumentální strnulosti. V roce 1936 se zúčastnil soutěže na budovu českého divadla v Brně na Žerotínově náměstí, jeho projekt se umístil na druhém místě. Víšek byl však o rok později vyzván, aby předložil nový projekt do další užší soutěže, ve které zvítězil. Díky svému vítězství se stal zaměstnancem nově vzniklého Družstva pro výstavbu českého národního divadla, jehož činnost i výstavbu divadla samotného zastavila roku 1942 druhá světová válka. V roce 1947 se Víšek vrátil k tématu brněnského divadla a absolvoval studijní cestu po Evropě, kde se zaměřil především na architekturu divadel.

Jan Víšek byl za svůj život aktivním členem řady sdružení: Spolku architektů a inženýrů, Klubu architektů (v roce 1924 byl jedním ze zakládajících členů jeho brněnské pobočky) a Ústředí architektů. Působil v Umělecké besedě v Praze, Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně, v brněnském Sdružení výtvarných umělců, v Bloku moravskoslezských výtvarníků a byl členem brněnského Devětsilu. Hojně také publikoval v Lidových novinách, ve Staviteli, v Architektuře ČSR a jinde a jeho úvahy se výrazně podílely na vývoji české moderní architektury. V letech 1945–48 působil Víšek jako suplující profesor na Ústavu architektonického navrhování na Českém vysokém učení technickém v Praze. Jeho jmenování řádným profesorem zabránil nástup komunismu, protože byl členem zednářské lóže, a to vzbudilo nelibost představitelů režimu.

Po nuceném uzavření jeho vlastní architektonické kanceláře roku 1949 nastoupil do brněnského Stavoprojektu, kde byl zaměstnán v kanceláři pro výstavbu Státního divadla v Brně. V roce 1956 se zúčastnil nové soutěže na brněnské divadlo, pro které byl tentokrát vytyčen pozemek na Kolišti. Víšek tuto soutěž vyhrál a stal se generálním projektantem divadla a externím expertem při jeho výstavbě. Za rok však byl především z politických důvodů penzionován. Výstavbou divadla byl pověřen Otakar Oplatek, který se svými spolupracovníky původní Víškův projekt výrazně proměnil. Architekt zemřel 6. června 1966 v Brně.

LV

Architekt/ka
Jan Víšek

Datum narození
13.5.1890 Božejovice

Datum úmrtí
6.6.1966 Brno

Literatura
Vladimír Šlapeta, Československý architekt, 1984, s. 5
Zdeněk Kudělka, Architektura ČSSR, 1967, s. 40
Vladimír Šlapeta, Projekt, 1983
Petr Pelčák, Ivan Wahla (eds.) - Vladimír Šlapeta , Jan Víšek 1890–1966, Brno 1999
Zdeněk Kudělka, Výtvarná práce, 1965, s. 14