Zemský sněm využíval v Brně až do počátku 20. století pro své úřady prostory Nové radnice a Zemského domu, dnes sídla Ústavního soudu, na dnešní Joštově ulici, reprezentativní budovy, postavené v letech 1867–1878 podle návrhu architektů Antona Hefta a Roberta Raschky. Vzhledem k postupně narůstající úřední agendě musely zemské instituce a úřady využívat různé další pronajaté prostory, ekonomičtější se však zdálo být vybudování nového vlastního sídla. Byla zvolena stavební parcela na vnějším okruhu brněnské okružní třídy (tzv. Ringstrasse) před bývalou Veselou branou, na místě původní zástavby ulice Veveří a dnešního Žerotínova náměstí.
Na jaře roku 1903 byl schválen detailní projekt a stavební práce začaly přesně o rok později. Při počátečních výkopových pracích byl ovšem v základech objeven původní městský hřbitov a v nižších vrstvách i cihelna. Přenášení kosterních pozůstatků a odstraňování pecí cihelny výrazně celou stavbu zdržely, stejně jako politické události – zejména všeobecná stávka stavebních dělníků roku 1905 a o rok později stávka řemeslníků. Stavba byla proto dokončena až v září roku 1909, ale v té době už byla budova částečně v provozu.
Autorem architektonického návrhu exteriéru i interiéru byl profesor německé techniky, původem z Vídně, Ferdinand Hrach. Dispozici, prováděcí plány a celkovou kalkulaci provedl zemský stavební rada František Utíkal. Navržený půdorys budovy je nepravidelný s několika navzájem propojenými dvoranami, které jsou střídavě koncipovány jako vnější dvory a vnitřní atria s prosklenou střechou, aby byl rozsáhlý areál dostatečně prosvětlen. Kolem dvoran jsou umístěny jednotlivé pracovny a kanceláře úřadů přístupné dvěma protilehlými trojramennými schodišti. Ze vstupního atria se návštěvník dostal do Zemské knihovny s půjčovnou, Zemského stavebního úřadu, Českého muzejního spolku a Spolku moravských dějin. Soukromé byty v přízemí měli správce budovy, topič a portýři.
V mezipatře a dalších třech patrech byla umístěna řada zemských úřadů a institucí, mimo jiné pojišťovací, statistický a poštovní úřad, kulturní rada a kulturně technický úřad, inspektorát pivní daně, zemský archiv, různá oddělení stavebního úřadu a zasedací sál.
Architekt Ferdinand Hrach o koncepci budovy přednášel ve spolku moravských průmyslníků (Mährischer Gewerbe Verein) a zdůrazňoval světelné řešení interiéru stavby i účinky světla na vnější fasádě. Ta je výrazně členěná rizality a římsami. Masivní základnu celé stavby tvoří bosovaný kámen přízemí a mezipatra. Okna zvýšeného přízemí jsou doplněna maskarony s německou nacionální symbolikou – nad hlavním je umístěn reliéf s tváří germánského bojovníka s vikingskou přilbou s dubovou větví a olivovou ratolestí. Antikizující hlavní vstup je rámován pilastry s polopostavami karyatid.
První a druhé patro je odlehčeno sloupovým řádem, to nejvyšší má tvořit vzdušnou galerii. Sochařská reliéfní výzdoba, jejímiž autory jsou Heinrich Leger a Alfred Dressler, variuje náměty průmyslových a zemědělských odvětví, umění a vědy; ženská postava v nejvyšším patře je alegorií hospodářství. Atika středního rizalitu nese štít s moravským znakem (stejný motiv se objevuje i v nároží budovy) a po stranách jsou dvě alegorické ženské postavy se štítem s moravskou orlicí a mečem v rukou, které symbolizují svrchovanou moc moravských zákonodárných a správních orgánů nad územím Moravy. Hlavní průčelí je akcentováno polygonální kupolí.
Původně měla být stavba vyšší, ovšem k realizaci nedošlo z důvodů obrovské hmotnosti. Tato hmotnost, monumentalita a masivnost je příznačná pro vnější fasádu. Interiér je naopak koncipován velmi vzdušně a otevřeně. Je to dáno zejména světelnou atmosférou. Sloupový řád je ve vnitřních prostranstvích doplněn jemným dekorem a řemeslnými detaily litinového zábradlí.
Díky svému neobaroknímu tvarosloví a monumentalismu je Hrachovu návrhu připisována inspirace berlínským Říšským sněmem, souvislosti lze ovšem hledat i v architektuře nedaleké Vídně – ať už u staveb Uměleckohistorického a Přírodovědného muzea architektů Gottfrieda Sempera a Karla Hasenauera, nebo u některých prací architekta Otto Wagnera. Zejména u členění fasády lze najít konotace s Wagnerovým návrhem nového traktu vídeňského Hofburgu z roku 1898, vnitřní řešení objektu s několikapatrovými ochozy Hracha přibližuje k Wagnerovu soutěžnímu projektu Městského muzea císaře Franze Josefa ze stejné doby, tedy z let 1903–1907.
Nová budova Zemského sněmu vznikala současně s novostavbou Německé vysoké školy technické, kterou Ferdinand Hrach realizoval nedaleko, také na Joštově ulici. Architektonická koncepce je u obou staveb velmi podobná, ovšem zatímco charakter školní budovy umožňoval Hrachovi purističtější architektonické tvarosloví odhalující konstrukční jádro stavby, reprezentativní administrativní budova odkazující na tradici a moc habsburské dynastie tento výraz nepřipouští a ukrývá ho pod stylovou „slupkou“. V dekoru střídmější podobu Hrachova řešení nám přiblížil později Karel Náhůnek, který v letech 1923–1924 realizoval dostavbu této budovy, tzv. Zemský dům III – užitím střídmého rondokubistického tvarosloví demonstroval národní hrdost, tentokrát již československou.
Hrachova budova Zemského sněmu slouží stále jako správní sídlo pro Jihomoravský kraj.
ŠS
