Poliklinika Lesná

D007

Budova polikliniky se nachází v jižní části sídliště Lesná, v jeho pátém okrsku sdružujícím tzv. vyšší občanskou vybavenost. Tento neobytný okrsek tvoří pomyslnou „vstupní bránu“ do celého sídliště. Zde byla také umístěna smyčka tramvajové linky zajišťující dobré napojení na městskou síť hromadné dopravy. V původních ideových návrzích se na tomto místě nenacházela budova polikliniky, ale sportovní areál či víceúčelový kulturní dům. Již v průběhu projekčních prací však kulturu a sport nahradilo žádané zdravotnické středisko, které mělo sdružovat veškerou ambulantní a preventivní léčebnou péči pro spádovou oblast s 50 000 obyvateli.
Projektem byla pověřena architektka Libuše Kopřivíková, která měla se stavbou nemocnic zkušenosti díky spolupráci s architektem Miroslavem Spurným, i díky svému vlastnímu projektu nemocnice v Blansku, dokončené v roce 1968. Zde na Lesné se musela architektka vypořádat jak s danou výškovou regulí, tak se zasazením do mírného svahu sídliště. Zatímco realizace bytových domů a občanské vybavenosti spadá do let 1962–1970, stavba polikliniky byla provedena s jistým zpožděním a byla slavnostně otevřena až roku 1974.

Jedná se o objekt o dvou nadzemních a jednom podzemním podlaží. Nízká výška byla zvolena s ohledem na urbanistický záměr sídliště, neboť nízké a prostorově rozlehlé stavby občanské vybavenosti představovaly kontrast k vysoké zástavbě panelových domů. Stavba leží na půdorysu pravoúhlého esovitého tvaru s vnitřními atrii uzavřenými plně prosklenými spojovacími chodbami. Konstrukčně a dispozičně je stavba řešena jako pětikřídlý trojtrakt s prefabrikovanou svislou konstrukcí z železobetonového skeletu ztuženou monolitickými stropy. Plášť tvořila zavěšená fasáda z boletických panelů vyplněných kolorovaným šedým sklem.
Hlavní vstup do polikliniky je situován ze západní strany od Halasova náměstí a nachází se na vyvýšené terase s obkladem stěn z červeného kabřince. Dispoziční centralizace hlavní haly se schodištěm a výtahem umožňuje vstup do jednotlivých oddělení. Vnitřní provoz je tak přehledný, je diferencován do čtyř provozních celků bez nutnosti průchodu jinými odděleními. Dispozice, konstrukce stavby a maximálně ekonomické a praktické využití půdorysu umožňuje variabilnost a flexibilitu nemocničního provozu. Tento systém nízkopodlažních nemocničních pavilonů spojených chodbami vznikl počátkem šedesátých let v Dánsku a v polovině sedmdesátých let byl velmi propagován i v rámci odborné diskuze v ČSSR.
V prvním podlaží Polikliniky Lesné jsou umístěny převážně základní služby pro obyvatele, lékárna a obvodní lékaři. Dětské oddělení nacházející se také v přízemí je přístupné z východního atria, které je uzavřeno prosklenou chodbou prvního patra. Odborné služby jako chirurgie, zubní oddělení či vedení polikliniky se nacházejí v druhém patře. V  podzemním podlaží, které je částečně zapuštěno ve svahu, bylo umístěno technické a provozní zázemí navazující na jižní straně na samostatný vstup pro personál a příjezdovou komunikaci pro sanitky.
Interiér polikliniky byl navržen komplexně s důrazem jak na výtvarnou stránku, tak na kvalitu použitých obkladových materiálů, jako jsou keramické mozaiky a dřevěné obklady stěn či mramorová dlažba. Veškeré materiály interiéru se do dnešních dnů dochovaly v nezvykle dobrém stavu. Stěna vstupní haly je pokryta barevnou mozaikou ze skla a růženínu z roku 1975 od Oldřicha Vašici a Karly Vašicové. Znázorňuje téma přírody, s mystickou bytostí v centru obklopenou vegetací a zoomorfními motivy. Abstrahované tmavé linie stromu, květů, mušlí a ptáků doplňují barevné plochy připomínající vodu, vítr a záři slunce či ohně. V uzavřeném západním atriu se od roku 1978 nachází skulptura od Jiřího Marka, vytvořená na motivy básní Antonína Trýba. Socha z glazované keramiky představuje abstrahovanou ležící ženskou postavu. V té můžeme spatřit prameny a vodní toky poezie tohoto básníka či hrubě neopracovaný kámen blízký přírodě, která byla pro Jiřího Marka zásadním tématem. Poslední sochu nalezneme v exteriéru, na terase hlavního vstupu do polikliniky. Vytvořil ji roku 1976 Zdeněk Makovský ve spolupráci s Ivanem Blažkem. Tato bronzová plastika Srdce je tvořena prolamující se propletenou hmotou v ostře řezaném tvarosloví.
Degradace materiálu v exteriéru, a to převážně boletických panelů pláště, vyústila v ideu celkové modernizace stavby. V roce 2014 zadal současný zřizovatel Městská část Brno-sever ateliéru Arch.Design vypracování návrhu na přestavbu. Ta probíhá od konce roku 2017 a původně měla být dokončena do konce roku 2019. Primární snahou bylo vyřešit závažný problém unikajícího tepla okny, odstranit použitý azbest a přestavět nevyužitý suterén na další prostory pro lékařskou praxi. Pod dohledem hlavního architekta projektu Davida Kudly vznikl návrh, který má za cíl respektovat historickou hodnotu, původní formu a detaily stavby. Architekti však upustili od původního šedě kolorovaného skla a nahradili jej černou skleněnou fasádou. Ta si zachovala rastr oken, avšak v poněkud jiném vyznění. Dominantní bílý sokl a korunní římsa z původní stavby zůstane v kontrastu s použitým obkladem červeného kabřince. Díky neobyčejné kvalitě a nadčasovosti funkčního dřevěného a mozaikového obložení je snahou interiérové materiály zachovat téměř v originální podobě. Dobovou kritikou tolik oceňovaná dispozice a diferencovanost jednotlivých provozů časem ukázala i své nedostatky. Například dosud oddělená pediatrie bude nově přístupná i z centrální vstupní haly. Pro návštěvníky se otevře také uzavřené západní atrium. Dle hlavního architekta projektu by tento typ dispozice v dnešní době pro svou prostorovou a energickou náročnost nemohl vzniknout. O to více je ceněným prvkem této architektonicky hodnotné stavby.
DK
 

Další objekty architekta