Roku 1928 založil MUDr. Jaroslav Bakeš spolek „Dům útěchy“, jehož hlavním posláním mělo být zajištění péče o onkologicky nemocné pacienty. Bylo tedy rozhodnuto o vybudování léčebného a badatelského centra, k jehož realizaci napomohl i finanční dar prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který na výstavbu nemocnice věnoval 2,5 milionu korun. Díky dalším finančním výpomocem řady bank a jiných donátorů se mohlo roku 1933 začít s výstavbou důležitého zdravotnického zařízení.
První projekt na Léčebný ústav Domu útěchy pro pozemek na Kraví hoře v Brně vypracoval architekt Vladimír Fischer ve spolupráci s vídeňským odborníkem na lékařská zařízení inženýrem Ehemannem. Jejich návrh však městský poradní regulační sbor zamítl z urbanistických důvodů, protože narušoval pohled na hrad Špilberk. Byla tedy zvolena nová parcela na Žlutém kopci v sousedství staršího chirurgického pavilonu Zemské nemocnice, pro kterou bylo nutné projekt přepracovat.
Tento úkol byl svěřen Bedřichu Rozehnalovi, který byl později společně se stavitelem Ferdinandem Matouškem pověřen i dozorem na stavbě realizované stavitelem Václavem Dvořákem. Koncem roku 1933 spolek Dům útěchy vyslal Rozehnala na studijní cestu po Evropě, aby načerpal informace o moderních stavbách nemocnic. Mladý architekt se dostal i do pařížského ateliéru Le Corbusiera a seznámil se s mnoha vědeckými pracovníky a rentgenology, mimo jiné i s Marií Curie-Sklodowskou. Rozehnalova studijní cesta měla podle architektových vlastních slov podstatný vliv na dokončení stavby brněnské nemocnice. Znovu byly například navrženy místnosti, kde se pracovalo s rentgenem, které byly samostatně odvětrány a opancéřovány olověnými pláty, což bylo v té době u nás revoluční řešení. Důležitá byla také Rozehnalova spolupráce s lékaři, budoucími zaměstnanci ústavu, kteří architektovi předkládali své požadavky na vybavení jednotlivých oddělení. Nemocnice byla slavnostně otevřena 13. ledna 1935 a dostala název Masarykova léčebna – Dům útěchy.
Celý komplex původně tvořily dvě kolmo k sobě připojené budovy umístěné vlevo od historizující stavby chirurgického pavilonu Zemské nemocnice. Hmotu kvádrů tvořících jednotlivá křídla nemocnice odlehčovala sdružená rastrová okna, která do interiérů propouštěla dostatek světla. Hlavní pavilon byl určen pacientům, na něj pak navazovala administrativní budova. Největší předností celého ústavu bylo v té době u nás nejmodernější funkčně propracované provozní řešení nemocnice, jehož kvality oceňují i současní lékaři dnešního Masarykova onkologického ústavu. Celý areál prošel později mnohými přestavbami a rozšiřováním. V roce 1972 byla otevřena nová budova s kupolí betatronového pracoviště do ulice Tvrdého; poslední přístavby diagnostického pavilonu (1991–1995), lineárního urychlovače (1996) a centra pozitronové emisní tomografie – PET (2007) provedla brněnská architektonická kancelář Burian–Křivinka.
LV, PH
