Na začátku 20. let se představitelé Okresní nemocenské pokladny rozhodli vybudovat nové reprezentativní sídlo. Po sloučení s Všeobecnou dělnickou a podporovací pokladnou se zvýšil počet jejich klientů a stávající prostory ve Francouzské ulici nedostačovaly. Stavebníci oslovili architekta Jindřicha Kumpošta, který v roce 1922 vypracoval projekt na zastavění nároží ulic Zahradníkovy a Nerudovy. Okresní nemocenská pokladna se rozhodla využít státní podpory v rámci zákona o stavebním ruchu, která byla podmíněna vybudováním nájemních bytů ve dvou třetinách stavby. V šestiposchoďové budově tedy zaujímaly úřadovny a lékařské ordinace pouze zvýšené přízemí a první patro, ostatní plochu stavby zabíralo 56 bytů.
Půdorys stavby ve tvaru písmene A kopíruje nároží ulic Nerudovy a Zahradníkovy. Monumentální blok ukrývá dvě nádvoří oddělená jednopatrovým spojovacím křídlem, ve kterém se nacházely laboratoře a zasedací síň nemocenské pokladny. Kumpošt použil progresivní konstrukční řešení tvořené železobetonovými pilíři, které mu dovolily ztenčit obvodové zdivo ze 100 na 45 cm, a tím značně urychlit stavební práce, jež trvaly pouze rok. Konstrukční systém se projevil i na fasádě, která je až do výšky třetího patra tvořena polosloupy přerušovanými hranolovitými stropními patkami. Ve výšce čtvrtého patra se nachází průběžný balkon, který se opakuje i v posledním patře, původně pokrytém po vzoru mansardových střech pálenými prejzy.
Hlavní vchod se nacházel v nárožním průčelí a byl náležitě zvýrazněn předstupujícími sloupy s plastikami klečících postav od sochaře Václava Macha, které mají symbolizovat sociální poslání nemocenských pokladen. Výrazné vertikální členění a plastické prvky na fasádě poukazují na vliv německého architektonického expresionismu a českého národního slohu. Toto řešení je zároveň promítnutím použitého konstrukčního systému, nejde tedy o pouhé dekorativní dodatky. Expresivní charakter dodával stavbě kromě Machových soch také červený nátěr fasády. Jeho použití vycházelo z tehdejších diskuzí a obhajob barevnosti fasád, která představovala opozici k bezvýrazné šedi staveb z dob Rakouska-Uherska.
Budova představovala nejmoderněji vybavenou stavbu té doby v Československu. Kromě ústředního topení zde fungoval systém pneumatické pošty pro rychlou komunikaci mezi jednotlivými odděleními, dokonalé vybavení lékařských ordinací, čtyři elektrické zdviže a automatická telefonní ústředna propojující 75 telefonních stanic.
V roce 1928 byla k Okresní nemocenské pokladně podle Kumpoštova návrhu přistavěna budova ambulatoria (Zahradníkova 2), kde byly zřízeny ambulantní kliniky a chirurgické oddělení. V 50. letech přešly obě budovy do správy Městského ústavu národního zdraví v Brně a započala se etapa postupných nevratných adaptací interiéru. V dnešní době patří objekty městu Brnu a slouží pouze lékařským účelům. Všech 56 bytů se používá jako ordinace nebo čekárny, což vede k degradaci původní promyšlené dispozice, která se změnila v soubor tmavých chodeb a stísněných místností navozujících dojem provizorních řešení.
PH
