Sídliště Lesná

D001

Historický vývoj území

Moderní Lesná se rozkládá na pozemcích, jež až do šedesátých let 20. století náležely ke katastrálnímu území Královo Pole, Husovice a Obřany. Od roku 1909 bylo v prostoru dnešního sídliště vojenské cvičiště. Po roce 1925 začala na jihozápadě vznikat Divišova čtvrť jako nouzová kolonie, ve stejné době byla založena na východě čtvrť Nade Mlýnem, jež byla od šedesátých let rozšiřována. Mezi těmito sídelními celky bylo postaveno na „zeleném drnu“ nové panelové sídliště, v jehož rámci se uskutečnila také rozsáhlá výsadba zeleně. Jeho terén je členitý, středem prochází ostrý zářez Čertovy rokle, ponechané jako přírodní park. Původně projektovaná nová obytná čtvrť se měla nazývat Za Tišnovkou, podle polohy za železniční tratí na Tišnov, později byla přejmenována na Lesnou. V důsledku radikální druhé katastrální reformy Brna z let 1966–1969 vzniklo také nové katastrální území Lesná, které dnes spadá pod městskou část Brno-sever.

Urbanistické řešení

Dodnes je udivující, s jakou pečlivostí přistupovali tvůrci Lesné ke všem detailům. Umístění žádného z prvků tvořícího komplex sídliště nebylo nahodilé a mělo logickou funkční souvztažnost ke svému nejbližšímu okolí. Lesná patřila již v osmdesátých letech k nejlépe architektonicky řešeným sídlištím v republice, s rozsáhlou zelení, výhodnou polohou a dobře fungujícími službami včetně autobusového či tramvajového spojení s centrem. O poznatky a zkušenosti projevili zájem odborníci z tuzemska i ze zahraničí již během výstavby, na později vzniklých dalších sídlištích se však projevily jen sporadicky.

Při rozvaze o bytové výstavbě v Brně bylo v roce 1958 pro soustředěnou výstavbu vybráno toto území kvůli výhodné vazbě na stávající město a jeho přírodní podmínky i kvůli možnosti soustředění inženýrské vybavenosti větší sídlištní výstavby, zvláště z hlediska vytápění. Při řešení urbanistického rozvrhu lokality se nabízely dvě varianty způsobu zastavění. Užití menších domů „rozesetých“ v prostoru by umožňovalo těsnější kontakt s přírodou, stanovený objem bytových jednotek by však vedl k velké hustotě. Architekti se tak přiklonili k variantě velkoformátových objektů umožňujících ponechání rozlehlých volných ploch zeleně.

V duchu modernismu navrhli projektanti rozvolněné, vzdušné rozmístění domů s maximálním výhledem a osluněním, struktura zástavby vycházela především z profilu terénu. Středová Čertova rokle tvoří základ parkové zóny, po jejích stranách je v neuspořádané formaci situováno celkem osmnáct deskových domů, orientovaných podle vrstevnic. Tři trojice věžových domů na východní, západní a severní straně narušují převažující horizontální výraz a přispívají k členitosti obytného celku. Další trojice výškových objektů leží u jižního okraje sídliště. Hlavní dopravní komunikace vede po obvodu sídliště, směrem dovnitř z ní vybíhají většinou slepé odbočky. Střed území tak zůstal klidovou zónou, kde se nachází většina zařízení občanské vybavenosti.

Novou obytnou čtvrť autoři rozdělili do čtyř okrsků (resp. pěti, poslední měl mít specifickou úlohu). Ke každému okrsku patřilo vlastní občanské vybavení situované v návaznosti na pěší komunikace a prostor centrální zeleně. K mimořádnému výsledku přispěla také inspirace z finské Tapioly. „Viděli jsme konečně na vlastní oči bydlení v zeleni, úžasnou krásnou přírodu, les, vodní plochy, skály a mezi tím vším moderní budovy s velikými pásy oken,“ vzpomíná na její návštěvu architekt Viktor Rudiš (Lucie Zadražilová, Brněnská Tapiola, Brno v minulosti a dnes 26, 2013, s. 215–260, cit. s. 219).

Harmonogram výstavby

Výstavba Lesné probíhala takzvanou proudovou metodou – jednotlivé objekty (bytové domy, občanské vybavení, inženýrské sítě, venkovní a sadové úpravy) se stavěly a montovaly jako při pásové výrobě – plynule a rovnoměrně, úkon po úkonu. Specializované čety prováděly na každém objektu jeden stavební úkon a poté se přemisťovaly k dalšímu. S vlastní montáží panelových domů se začalo v září 1964. V té době byly již v předstihu dokončeny veškeré inženýrské sítě a stavělo se první okrskové centrum. V lednu 1965 zahájily činnost dva proudové provozy, které ukončily výstavbu bytů v srpnu 1968 (průměrný výkon panelářské čety činil 61 bytových jednotek měsíčně).

Během roku 1971 byly dokončeny terénní a sadové úpravy sídliště, na jejichž realizaci se podílela řada subdodavatelů: Šlechtitelské stanice v Želešicích, Státní statek Brno, Technická a zahradní správa města Brna nebo JZD Komárov. Lesná se stala i místem, kde od roku 1982 jako v jednom z osmi sídlišť v České republice probíhal experiment, který měl ověřit vhodné formy rozvoje tělesné výchovy v nových městských čtvrtích v rámci volného času občanů. Za pomoci obyvatel, spolu se všemi organizacemi tehdejší Národní fronty a s garancí tělovýchovné jednoty Start Útěchov byla vybudována FIT dráha, robinzonádní hřiště, středisko odznaku zdatnosti, cyklotrialová tréninková dráha, betonové stoly pro stolní tenis, víceúčelová hala a hřiště.

Kvůli změně politické situace nebyla Lesná dokončena v plánovaném rozsahu. Nepostavilo se například velké správně-obchodní a víceúčelové kulturní a společenské centrum s koncertním sálem a kinem – takzvané nadokrskové centrum Lesné (v pátém okrsku), které mělo tvořit dominantu Halasova náměstí. V plánované lokalitě je dnes sportovní areál Tesla (1973–1982, Viktor Rudiš, Dagmar Glosová). Ve stavu studie zůstalo také středisko řemesel a služeb a letní kino, upuštěno bylo od stavby základní školy ve třetím okrsku (z důvodu tehdy dostatečné kapacity stávajících zařízení).

Občanská vybavenost

Jednotlivé okrsky Lesné byly vybaveny obchodními centry Polana, Obzor, Lučina a Dukát se samoobsluhou, bufetem, restaurací, kulturním střediskem, garážemi a dalšími službami – například sběrna prádelen a čistíren města Brna, opravna oděvů a obuvi, holičství a kadeřnictví, dílny, kanceláře domovní správy, strojovna vzduchotechniky nebo umývárny a sprchárny pro pracovníky služeb.
K dalším objektům občanského vybavení patří poliklinika na Halasově náměstí (Libuše Kopřivíková, 1968–1974) s mnoha specializovanými lékařskými pracovišti, která splňovala všechny požadované předpoklady pro zabezpečení preventivních a zdravotnických služeb pro obyvatele sídliště a přilehlého okolí. V osmdesátých letech v rámci „odstranění nedostatků v občanské vybavenosti“ byla dokončena mimo jiné velkoprodejna potravin na Halasově náměstí s přiléhavým jménem Lesanka (František Antl, 1976–1982) s tehdy největší prodejní plochou v kraji.

Školy

Součástí vybavení okrsků jsou i objekty tří základních škol, jejichž typový projekt byl vyvinut speciálně pro potřeby sídliště Lesná. Školy jsou situovány v centrální části sídliště v bezprostřední blízkosti přírodního elementu rokle a parkově upravených ploch, hřišť a dalšího občanského vybavení. Architektonický koncept odkazuje k meziválečným pavilonovým školám a vycházel z poznatků moderní pedagogiky, hygieny a organizace výuky. Je důsledně jednotný v řešení celku i detailů, klade důraz na jednoduchost a střízlivost.

Každá ze tří realizovaných škol je tvořena třemi dvoupodlažními hranolovitými pavilony spojenými prosklenými krčky a vestibuly. Vzájemné postavení jednotlivých pavilonů ve svažitém terénu vytváří různé typy prostorů – vstupní dvůr, školní (přestávkový) dvůr a technický (zásobovací dvůr). V sousedství každé ze škol je zbudováno velké lehkoatletické hřiště a je zde dostatek zatravněných ploch pro další hry. Ve dvou východních pavilonech je v horních podlažích umístěno 24 tříd doplněných v přízemí o zázemí (šatny, WC), specializované učebny a kabinety učitelů. Prostor mezi jednotlivými učebnami je dimenzován jako respirium, které je možné na obou stranách otevřít ven a vytvořit tak optimální podmínky pro rekreaci žáků za každého počasí. V západním pavilonu se nachází prostorná jídelna s kvalitním kuchyňským zázemím, technické dílny a tělocvična odpovídající parametrům ligových zápasů pro různé sálové sporty. Ve škole v Milénově ulici 14 je tento pavilon ještě doplněn bazénem situovaným do podzemí, který využívali žáci všech tří škol.

Pro objekty škol, podobně jako pro ostatní objekty občanské vybavenosti sídliště, byl použit jednotný konstrukční systém deskového montovaného skeletu se skrytými průvlaky systému KPO Brno a s osovým modulem 6 × 7,29 m. Jeho autorem byl statik Zdeněk Musil ze Stavoprojektu Brno a tento systém, který umožnil uvolnění dispozice všech potřebných typologií, byl poprvé užit při stavbě pavilonového komplexu základní školy (Miroslav Dufek, Viktor Rudiš a František Zounek) v ulici Nejedlého 3 (dnes Taneční konzervatoř, necitlivá renovace fasád a oken). Základním prvkem systému se stal předpínaný stropní keramický panel, který byl v Brně již dříve vyráběn a používán a který umožnil výrobně snadné a ekonomicky výhodné vytvoření rovného podhledu s potřebnými estetickými a technickými přednostmi. Tento koncept školní budovy získal 1. cenu v přehlídce architektonických prací za období let 1963–1964 a byl vyznamenán hlavní cenou v umělecké soutěži k 20. výročí osvobození ČSSR.

Technologické řešení a podoby bytů

Základ panelové soustavy Lesné tvoří typ B 60 s parapetním pláštěm, modifikovaný pro dané podmínky ve dvou standardech. Nejvíce jsou využity devítipodlažní deskové domy (navržené F. Zounkem a L. Volákem), které spojením až dvanácti sekcí dosahují maximální délky 217 m, s poměrně pestrou skladbou bytů, přičemž vstupní podlaží se využívalo pouze pro obslužné zázemí bytů.

Věžové třináctipodlažní domy (autoři Miroslav Dufek a Ladislav Volák) mají převážně třípokojové byty. Čtrnáctipodlažní deskové domy, označované v plánech jako bloky B 10, 11 a 12, v lokalitě Halasova náměstí řešil architekt Zounek jako experiment se středovou chodbou s malými byty po stranách, který se nicméně ve větším měřítku neuplatnil. Jako jediné domy z celé Lesné mají zapuštěné lodžie, meziokenní pilíře jsou kryty hliníkovým plechem v barevném pojednání (červená–zelená–černá–žlutá) a poslední patro pojímá dva nestandardní ateliérové byty.

Na sídlišti se nacházejí bytové domy také v tradiční cihelné technologii. Při ulici Nejedlého stojí čtyřpodlažní zděné deskové objekty, navržené na základě modifikovaných typových podkladů T 02 B. Původní skladbu bytových domů doplnily na počátku sedmdesátých let čtyřpodlažní bodové panelové domy provedené typem T 06 B (ulice Barvy a Třískalova). Zcela nově jsou řešeny kobercově „rozeseté“ čtyřpodlažní bodové domy (autoři F. Zounek a I. Meduna – ulice Jurkovičova, Brožíkova, M. Majerové), které jsou dodnes příkladem kvalitního obytného standardu s dobře koncipovanou vnitřní dispozicí.

Skladba bytů po dokončení v roce 1968 čítala 740 svobodáren, 896 jednopokojových bytů, 1 712 dvoupokojových, 1 792 třípokojových a 6 bytů ateliérových. Přes zařazení velkého počtu malometrážních bytových jednotek byla průměrná velikost bytů 55,9 m2 užitné plochy a 36,72 m2 obytné plochy. Autorem typových skříňkových sestav kuchyňského nábytku montovaných do bytových jednotek byl architekt a designér Jaroslav Šmídek z brněnského Vývoje nábytkářského průmyslu. Během výstavby sídliště zaznívaly připomínky k monochromnímu výrazu panelových domů i výtky obyvatel k malým a nepraktickým balkonům zejména v prvních dvou okrscích. „Nedostatky“ projektanti řešili průběžně – plocha balkonů byla zvětšena, šedomodrá barva meziokenních panelů byla nahrazena zelenou a červenou.

Umělecká díla

Podstatným prvkem obytného prostředí sídlišť budovaných od počátku šedesátých let jsou výtvarná díla, která se později stala součástí každé větší stavby. Specifický právní předpis – usnesení vlády ČSSR č. 355 z roku 1965 o řešení uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě, ukládal investorovi vynaložit určitou část rozpočtu na výzdobu uměleckými díly.

Architekti sídliště Lesná (iniciativa vycházela především od Viktora Rudiše) vyzvali ke spolupráci vynikající umělce, v tomto ohledu nemá Lesná mezi sídlišti v naší zemi rovnocennou obdobu. O realizaci těchto uměleckých děl tehdy rozhodovala umělecká komise krajské pobočky Fondu českých výtvarných umění v Brně. Díla umělců neměla vyznít jen jako pouhá ozdoba sídliště, ale měla pomáhat definovat a rozvíjet veřejný prostor. Platí to zejména o dekorativních stěnách Čestmíra Kafky, Jánuše Kubíčka, Sylvy Lacinové, Pavla Navrátila či Bohumíra Matala, které ve volném prostoru sídliště vytvářejí intimnější zákoutí nebo vymezují hřiště. Jejich součástí byly původně oblíbené kovové prolézačky a globusy, které dnes zcela vymizely také z dalších sídlišť. Osobité prostorové plastiky Jiřího Marka (Poezie), Ladislava Martínka (Mrtvý pták), Zdeňka Makovského (Srdce) či Františka Šenka (Medvědi) doplňují spektrum uměleckého projevu.

Současnost

Přestože Lesnou od počátku její výstavby oceňovali odborníci i veřejnost jako snad nejzdařilejší sídliště v Československu, začal v roce 1999 proces destrukce jejího architektonického pojetí v celku i detailech. Z deskových domů byly odstraněny průběžné parapety a na místo ocelových zavěšených balkonů byly osazeny betonové představené lodžie (v několika případech s dřevěným zábradlím), které mají navíc různá provedení v závislosti na vůli vlastníků jednotlivých domovních bloků. Na některých domech tak vznikly obloukovité tvary, které se nikde v sídlišti neobjevují (ulice Haškova, Brechtova, Nezvalova).

V letech 2000–2006 byly o jedno patro nadstaveny některé deskové domy v ulicích Blažkova a Vaculíkova v rámci prosazované energetické úspornosti a zvýšení obytné plochy objektů, a to proti vůli původních autorů a navzdory kritice ze strany odborné i části laické veřejnosti. Okrsková centra Lučina a Polana přestavěli investoři na polyfunkční objekty s převahou bytových jednotek. Změnila se rovněž barevnost fasád domů i staveb občanské vybavenosti, zejména škol; místo původních přírodních odstínů se výrazně uplatnily „jásavé“ tóny. Místní občanské iniciativy se však nevzdávají – po neschváleném návrhu na prohlášení Lesné kulturní památkou z roku 2003 usilují od roku 2009 o prohlášení obytného celku sídliště za památkovou zónu.

Po roce 1989 v rámci území Lesná vznikly nové objekty i stavby drobné architektury, v mnoha případech architektonicky kvalitní – např. konečná stanice MHD (Ateliér RAW, jednoduchý hliníkový kubus, 1999, Okružní), firemní objekt (Ateliér Rudiš–Rudiš architekti, rekonverze a dostavba samoobsluhy ze 70. let, 2000–2001, ulice Barvy), bytový komplex Orion dokončený v roce 2008, tři věžové objekty navazující na původní urbanistický rozvrh sídliště (Ateliér Rudiš–Rudiš architekti, ulice Majdalenky). Stálý velký zájem o koupi bytů v této lokalitě i jejich vyšší cena dokládají vysokou úroveň i atraktivnost bydlení na Lesné i v dnešní době.

JCH 

Název
Sídliště Lesná

Datace
1962 – 1970

Architekti/ky
Viktor Rudiš, František Zounek, Miroslav Dufek, Ivan Veselý, Ladislav Volák

Umělci/kyně
Bohumír Matal, Sylva Lacinová, Jánuš Kubíček, Ladislav Martínek, František Šenk

Stezka
Lesná 1946–1989

Kód
D001

Typ
Sídliště

Adresa
, (Lesná), Brno, Sever

MHD
Slavíčkova (BUS 57,91,82)