V první polovině 60. let se architekt Jan Dvořák pustil do otevřené kritiky dvou velkých investičních projektů. Zásadně nesouhlasil s výstavbou dvou od sebe oddělených vysokoškolských kampusů. Zatímco Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) připravovala společný areál přírodovědecké a lékařské fakulty a pedagogického institutu v Brně-Bohunicích, technika (VUT) získala v roce 1961 naopak pozemek mezi Královým Polem a Žabovřeskami na východním svahu Palackého vrchu. Zde jako mnohem smysluplnější viděl novou obytnou čtvrť. Podstata jeho kritiky byla ovšem ještě jiná – Jan Dvořák se snažil prosadit koncepci „soustředěné vysoké školy“, tedy vysokoškolského celku smíšeného charakteru – humanitního, technického a uměleckého směru. Nazýval ji „školou nového typu“, která je podle něj výsledkem nových pedagogických názorů a předpokladem moderní výuky, kdy jsou všechny vědní disciplíny v úzkém kontaktu. Za neracionální z hlediska ekonomického označil i investici, vyčíslenou na dvě miliardy korun. Oddělením stavenišť obou vysokých škol se podle něj „[…] zvýší náklady ve vlastní výstavbě o desítky milionů tím, že se všechna zařízení škol včetně společenského, sportovního, stravovacího, zdravotního, inženýrských sítí musí budovat duplicitně. Pro podobné postupy bychom nenašli jinde obdoby“. Pokud má tedy vzniknout „pokrokový vysokoškolský celek“, navrhuje ho Dvořák realizovat právě v Bohunicích. I to je sice lokalita okrajová, ale s velmi dobrou návazností na městské centrum.
Ještě před koncem roku 1964 se konalo společné jednání Svazu architektů a zástupců obou vysokých škol. Na základě kritického posouzení záměru stavět dva samostatné vysokoškolské komplexy na opačných koncích města byl Jan Dvořák pověřen vypracováním studijního úkolu „O výstavbě vysokých škol v Brně“, ve kterém reflektoval výše uvedené okolnosti.
ŠS