Další z řady jedinečných brněnských kaváren vznikla v roce 1938 podle návrhu architekta Jana Víška v Kounicově ulici. Tvořila součást nájemního domu pro Bohumíra a Jenofévu Kolbabovy, kteří si v suterénu nechali vybudovat i vlastní cukrářskou dílnu.
Pětipatrový řadový dům se středovým rizalitem nijak nevybočuje z přísné puristické koncepce většiny Víškových staveb. Přízemní část s výkladcem kavárny, kde nechybělo ani okénko pro prodej na ulici, je oživena černým opaxitovým obkladem a pásy luxferů. Vlevo je umístěn vchod do obytné části ve vyšších patrech, kde se nacházely vždy dvojice dvoupokojových bytů. Architektonicky nejzajímavější je však prostor samotné kavárny, rozvržený na několik výškových úrovní. Z hlavního prostoru prodejny se dá vystoupat do mezaninu se zrcadlem opticky násobícím prostor i efektní půlkruh lustru. Další části kavárny s posezením se nacházejí v suterénu a navazuje na ně níže položená dílna s cukrářskou pecí. Interiér byl původně zařízen jednoduchým nábytkem a oživen dodnes dochovaným mramorovým obkladem. Součástí vybavení bylo i akvárium a fontánka s červenými rybičkami pod schodištěm v suterénní části.
Již samotné dokončení objektu Kolbabova domu bylo však zkomplikováno začátkem druhé světové války a mobilizací. Po omezeném válečném provozu následovalo znárodnění v roce 1948 a převedení kavárny pod správu družstva Včela a později státního podniku Pramen. Kavárna zde fungovala až do roku 1992, kdy byl objekt vrácen rodině Kolbabových a stala se z něj prodejna textilu. Ke znovuotevření kavárny s výrobnou a k částečné rekonstrukci původních interiérů došlo v roce 2011.
PH
