Budova Výzkumného ústavu matematických strojů navržená architektem Zdeňkem Řihákem v Ateliéru 01 Státního projektového ústavu obchodu Brno je situována v prostoru mezi Černopolní a Durďákovou ulicí. Nízký třípodlažní kancelářský dům svým objemem navazuje na okolní zástavbu a koncepčním uspořádáním zdánlivě kopíruje horizontální blok vstupní část protější Rozehnalovy Dětské nemocnice z let 1948–1954.
Zvýšené přízemí a otevřený suterén ústavu jsou tvořeny prostornou vstupní halou s prosklenou stěnou do ulice a se schodištěm čelně vsazeným mezi dva odhalené nosné pilíře. Po něm návštěvník stoupá kolem plasticky pojaté betonové stěny, která je dílem výtvarnice a členky skupiny Trasa Evy Kmentové. Monumentální strukturovaný beton zdi nese na svých vertikálách bílé a zlaté koule, které mají nahodilou rytmičností symbolizovat počítačovou techniku doby. Prostor schodiště navazuje na další dvě uzavřená kancelářská patra, která byla původně na fasádě od vstupní části oddělena atypickými závěsovými panely s průběžnými okny a vertikálními hliníkovými pásy. Na svou dobu progresivní koncepce budovy měla za úkol působit vzdušným dojmem otevřeného přízemí se závěsným schodištěm, které jako by vystupovalo nad vodní nádrž suterénu přes prosklenou stěnu ven do úpravy předzahrádky. Barevně pojatá kotelna ústavu, kterou architekt divákovi odhalil při průchodu interiérem, ještě více kontrastovala ve svém syrovém vyznění s ušlechtilými kovovými materiály, s leštěným betonem a sklem. Touto koncepcí Řihák pomyslně navázal na vzory z meziválečného období, ale obohatil ji o moderní architektonické prvky, což také dokazuje i první využití technologie zvedaného stropu u této stavby.
Po roce 1989 část přízemí sloužila jako prodejna otopných těles. Budova prošla po roce 2000 rozsáhlou rekonstrukcí, kdy byly z fasády odstraněny závěsové panely a byla vyměněna okna i dveře. Původní koncepce architektonického vyznění exteriéru zanikla pod nánosem hnědých bloků nové omítky a zmizela odhalená technická zařízení. I přesto si jako zázrakem interiér ponechal větší část svojí autentičnosti, nejen v podobě sochařského díla, dominantního schodiště i venkovní vodní nádrže, ale i záměrem nového využití vstupního prostoru pro kavárnu. Tu pojal provozovatel vkusně v retro stylu, takže má návštěvník příležitost obdivovat při pití kávy některé zachovalé části vnitřního vybavení a umění Evy Kmentové.
LK
