Mezi typické interiéry konce 50. let, ovlivněné Světovou výstavou Expo v Bruselu v roce 1958, se zapsaly také dva brněnské mléčné bary. První z nich, nacházející se v těsné blízkosti hlavního nádraží a otevřený veřejnosti v roce 1958, vznikl ve spolupráci architekta Zdeňka Řiháka a výtvarného umělce a skláře Jaroslava Brychty. Jaroslav Brychta následně o rok později realizoval projekt dalšího mléčného baru – Sputnik v České ulici.
Prodejna mléčných specialit v Nádražní ulici byla otevřena v parterové části budovy pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtá na místě dřívějšího obchodního domu ASO. Zdeněk Řihák s Jaroslavem Brychtou tak svým projektem vstupovali do interiéru Karla Kotase, který autoři aktualizovali jak dispozičně, tak i vybavením a architektonickými detaily provedenými v bruselském stylu. Z dobových fotografií a půdorysu můžeme vyčíst asymetrickou dispozici prostoru s hlavním vstupem vedoucím šikmo z uliční linie, zavěšený podhled s neonovým lemováním, trubkový mobiliář a typickou benátskou dlažbu. Dobový odborný tisk na interiéru mléčného baru kritizoval především nesoulad a nejednotnost stylu stropu, podlahy a prodejních pultů, které „jsou pojaty jako jednotlivé slohově naprosto různorodé a časově se nedoplňující jednotky“. Podle zmínek pamětníků se v baru nacházela také mozaika Bohumíra Matala.
Prostorové rozvržení spolu s několika nosnými architektonickými prvky a podhledy zůstalo zachováno v dnešním interiéru bistra Quick, realizovaného architektem Petrem Kadlčákem v roce 2015. Současná podoba bistra sice respektuje původní zavěšenou část organicky tvarovaného stropu, její neonové lemování i kontrastní tmavá plocha převýšené části nicméně ustoupily pastelové barevnosti a současným požadavkům na prosvětlenost prostoru.
JF
