Lužánecký park severovýchodně od historického jádra Brna byl založen v roce 1786 po josefínských reformách na místě původního jezuitského hospodářského dvora a zahrad jako jeden z nejstarších veřejných parků městského typu ve střední Evropě. Kromě svého odpočinkového charakteru začal přírodní zalesněný areál s postavením novorenesančního restauračního pavilonu v roce 1855 fungovat také jako přirozené centrum kulturního, společenského života a volnočasových aktivit celé přilehlé oblasti. Pavilon označovaný jako Kasino, zdobený portikem s karyatidami s centrálním sálem využívaným pro taneční bály, přednášky či koncertní vystoupení navrhl architekt Ludwig Förster, autor spojovaný s výstavbou Kleinova paláce či později vídeňské i brněnské okružní třídy.
V období po druhé světové válce se změnou politického uspořádání země měla být kulturní a vzdělávací pozice území ještě posílena, když byl v budově bývalého Kasina zřízen Dům pionýrů a mládeže, první podobné zařízení v republice. Rekonstrukce původního pavilonu pro jiné funkční využití a jeho novodobá přístavba, která měla obsahovat další prostory určené pro aktivní trávení volného času dětí a mladých lidí od standardních uměleckých či sportovních kroužků až po kurzy slévárenství či tkalcovství, byly hotovy v roce 1949, kdy byl také zahájen výukový provoz. Návrh Domu pionýrů a mládeže zpracoval Vilém Kuba, který v meziválečném období společně s bratrem Aloisem Kubou a kolegou Václavem Dvořákem patřil k nejaktivnějším tvůrcům brněnské obytné výstavby.
Po druhé světové válce se na rozdíl od nich začal levicově smýšlející Vilém Kuba angažovat v nové organizaci zestátněného stavebnictví a od roku 1948 působil jako ředitel v brněnském Stavoprojektu. Po sérii mateřských a základních škol se dostal i k práci na soudobé typologické novince v architektuře, objektu pro aktivní trávení volného času dětí. Pomocí nízkého přízemního krčku napojil trojlodí historického pavilonu s dvoupodlažním objektem s tradiční sedlovou střechou. Mezi křídly domu nyní tvořícími půdorys písmene U vznikl venkovní prostor dvora. Tento odpočinkový kout je přístupný jednak zvenčí krátkým schodištěm přiléhajícím k dvoupodlažní části domu, ale hlavně přímo ze spojovacího krčku pomocí prosklených vstupů s francouzskými okny. Materiálově stavba kombinuje účinky omítaných krémových fasád s kamenným zdivem přízemního soklu dvoupodlažního křídla a průběžné zídky uzavírající dvůr spolu s odhalenými cihelnými výplněmi meziokenních partií v obou křídlech tehdejšího Domu pionýrů.
Dřívější restaurační pavilon i jeho poválečná severní přístavba slouží v obdobném režimu pro mimoškolní aktivity dětí již sedmdesát let. Nynější Centrum volného času Lužánky pravidelně nabízí širokou škálu kroužků i akcí. Novodobé stavební zásahy se mu nevyhnuly, okna i prosklené vstupy do dvora již nejsou autentické.
KE
