Nájemní dům

Dům ve Štefánikově ulici je jedním ze státem budovaných činžovních domů, které měly po první světové válce pomoci vyřešit bytovou krizi. Díky zákonu na podporu stavebního ruchu z roku 1921, který umožňoval vysoké státní dotace na stavbu až třípokojových bytů, bylo v letech 1922–1925 postaveno v Brně přes sto šedesát bytových jednotek. Skutečná reforma bydlení pro nemajetné a také progresivní projekty malobytových nájemních domů však přišly až s pozdější úpravou zákona na konci 20. let. Pětipatrová stavba od architektů Jaroslava Grunta a Miloše Lamla je dokladem hledání českého národního slohu po první světové válce. Fasáda domu – dnes již značně barevně i plasticky redukovaná – představuje uplatnění nového obloučkového dekoru, který vycházel z lidových motivů a v poválečných letech nahradil historizující ornamenty konzervativního Rakouska-Uherska. Dispozice objektu vychází z racionálního rozvržení na komunikační část s půlkruhovým schodištěm a dvou- až třípokojové byty po dvou na každém patře. PH